Článek
Jde o mimořádný zápřah, nebo máte takhle hektický každý víkend?
Mám to prakticky stejné celý rok. Někdy je to s těmi přesuny hodně náročné, ale když se blíží dostih typu Velká pardubická, tak je to i patřičná motivace a nevadí mi být před tím pořád v sedle. Tělo už je zvyklé a mám teď v Itálii slušné výsledky, takže cítím formu. V neděli odjedu v Pardubicích nejdřív šest rámcových dostihů, na konci přijde vrchol v podobě Velké.
Soustředíte se na ni nějak speciálně?
Tohle nemohu rozlišovat, i ostatní pardubické dostihy jsou za dost peněz a myslet na Velkou můžu teprve, až budu mít to své odježděno. Majitelé koní, které jedu, mi věří a očekávají, že odvedu i pro ně maximální výkon. Nesmím je zklamat.
Není však handicapem, že nebudete mít ani čas podívat se na Zulejku, s níž letos ve Velké pardubické startujete?
O klisnu se pečlivě starají trenér Zobal i ošetřovatelé ze stáje, já jsem tam vyloženě od toho, abych na ni sedl a podal nějaký výkon.
Velkou pardubickou jste vyhrál už dvakrát, naposledy před šesti lety se Sixteen. Dá se srovnat nějak se Zulejkou?
Kobyly většinou mají bojovné srdce, což měla Sixteen, Zulejka ho ukazuje také. Podobná je jí i tím malým vzrůstem. Není typem, že by další koně drtila silou, spíš je taková chtivější.
Takže rovněž vítězný typ?
Je jiná než Sixteen, která byla vyloženě na raketový závěr, se Zulejkou bude potřeba být víc vpředu než spoléhat na nějaký finiš. Kdybych dojel v neděli do pátého místa, tak bych to vzal jako úspěch pro sebe i pro Zulejku. Pro mě je největším favoritem prvenství obhajující Orphee des Blins, jednoznačně nejsilnější kůň v poli, tempem i skoky.
Máte spočítané své letošní starty?
Úplně přesně ne, každou sezónu se ale blížím ke dvěma stovkám dostihů. Už to takhle táhnu desátým rokem a letos se možná dostanu na rekordní počet, protože se mi vyhýbala zranění, zatímco v minulých letech jsem často dva, tři měsíce pauzíroval (celkem už Bartoš v kariéře odjel 1928 překážkových dostihů – pozn. aut.).
Co je pro vás na životě profesionálního žokeje nejtěžší?
Někdo by si myslel, že udržování váhy, ale mě nejvíc unavuje to cestování. Musím dost často řídit, na sobotu a neděli pak zapnu na dostihové dráze, ale další den si připadám úplně totálně zničený a přitom většinou musím hned zase do práce ke koním.
Jak dlouho si říkáte, že to takhle vydržíte?
Nějaká taková hranice je čtyřicet let, mně je zatím třiatřicet. Pan Váňa to ale pro nás všechny posouvá pořád dál, takže já bych se viděl někde mezi čtyřicítkou a Váňou.
