Článek
Hrozba nákazy koronavirem drtí sportovní akce po celém světě. Některé se odkládají, jiné nenávratně ruší. Nucenou pauzu si musel dát i seriál elitních šipkařských turnajů, protože na Ostrovech teď Covid-19 nabírá na síle. „Moc jsem se na turnaje těšil. Nikdo si ale ani nedokázal představit, co může přijít," vykládá šipkař, který žije v malé vesničce Bohdašín kousek od Náchoda.
Právě on se stal prvním Čechem, kterému se povedlo vyházet si profesionální Tour kartu. Tu vlastní každoročně jen 128 nejlepších šipkařů světa. Platí dva roky. Místo vysněných turnajů je český šipkař doma, ale věří, že nebude za smolaře, kterému drtivou většinu ze čtyřiadvaceti měsíců ukradne koronavirová vynucená pauza. „Díky smlouvě jsem vázaný na turnaje Tour, takže to není z pohledu účasti na jiných akcích růžové. Hráči, co spoléhali na výdělky z turnajů, můžou mít problém," přiznává.
V tomhle má Zlej Kája drobnou výhodu. Provozuje sklad s plynem, a i když koronavirus zabrzdil celou řadu firem a objem zakázek je menší, situaci ustojí. „Čím dřív se ale situace zvládne, tím lépe. Nikdo netuší, kdy to bude, ale teď je hlavní, aby všichni dodržovali to, co mají," prohlásí rozhodným hlasem. „Je to zákeřné, ten vir může mít klidně člověk v sobě a být bez příznaků," dodává.
I šipkařský svět se změnil. Přitom by se mohlo zdát, že milovníkům téhle disciplíny stačí jen terč, šipky a může se jít na věc. V tomhle směru Sedláček souhlasí. Stihne si zatrénovat pár desítek minut v práci, k terči zamíří i doma večer. „Ale i já jsem byl zvyklý na nějaký pohyb, chodil jsem třeba do bazénu," naznačuje šipkař, že nestačí jen cizelovat hody šipkou.
Dotazu, zda se třeba v neplánované pauze zaměřil třeba na ceněnému zavření legu devíti šipkami, se jen usměje. „Párkrát jsem to měl rozjeté, ale nedopadlo to," přizná bez rozpaků. Ani v nejhorším snu jej nenapadlo, kam se život na Zemi posune. „Nikdo si to neuměl představit, že tohle nastane a budeme žít bez volnosti. Až se to srovná, třeba si všeho budeme víc vážit a nebrat to jako samozřejmost," přemýšlí nad možným vývojem následujících týdnů, ale spíše i měsíců. „Víc času teď prostě všichni trávíme s rodinou. „Pracuji na baráku, s rodinou jsme často na zahradě. Musím přiznat, že obdivuji ženy, které jsou doma s dětmi a všechno to v pohodě zvládnou," naznačuje.
Stereotypu unikne v práci, nebo právě u šipkařského terče. „Třeba se v těch těžkých časech někdo kousne, hodně šipkařů je doma, takže se může někdo hodně zlepšit. Kvalita může být vyšší," snaží se na dlouhé pauze najít alespoň nějaké pozitivum pro šipkařský sport. Věří, že se vše vyladí do té míry, že se turnaje budou moci hrát před diváky ve fantastické kulise. „Když jsem šel poprvé hrát v Ally Pally (Alexandra Palace), měl jsem husí kůži. Bylo to neuvěřitelné. Každému bych přál, kdyby to mohl zažít," zasní se.
Překousl by ale i akce, kde by diváci scházeli. „Turnaje Players by šly hrát, tam může mít každý z hráčů jen dva lidi jako doprovod, jenže zase nikdo neví, jak to bude s cestováním. To nelze odhadnout. Přeju si jediné, aby se všechno ve zdraví zvládlo. Všechno to teď musíme překousnout a dodržovat pokyny. Nikdo nechce své nejbližší ohrozit," dodává a těší se na úterní první narozeniny jednoho ze svých čtyř dětí.
