Článek
Byl to velký zážitek?
Ten nejlepší! Až bude trochu volno, chtěla bych si na to udělat i licenci, jako má Michal Šlesingr, který tam s námi také skákal. V jednu chvíli jsme na sebe mávali ve vzduchu.
Vždycky vás seskok lákal?
Právě, že vůbec. Odmala jsem měla závratě, bála se výšek. Tak jsem začala lehce lézt, abych zjistila, jestli se strach dá přemoct, protože vím, že velkou roli hraje hlava. Věřila jsem, že když člověk leze, naučí se líp koncentrovat a mohlo by mi to pomoct i při střelbě. A musím říct, že za pár hodin jsem ztratila strach z výšek a už to se mnou nic neudělá. Ani jsem se moc nebála seskoku, byla jsem překvapivě klidnější než před startem závodu, to jsou větší nervy.
Loni v létě jste si dopřála dovolenou na Mauriciu. Letos jste za exotikou nevyrazila?
Nikde jsem nebyla. Nebyl ani čas, po sezóně jsem šla do nemocnice na nějaký zákrok, tak jsem se snažila vyležet únavu, zahojit se a pak se vrátit zpátky do tréninku, aby člověk nezlenivěl. Měla jsem po sezóně opravdu dlouhou přestávku, asi pět týdnů.
Váš partner je profesionální badmintonista, asi ani není snadné najít termín dovolené.
Přesně tak, je to náročnější. Ale zatím jsme měli štěstí a když jsme někam odjížděli my, tak jel i on, a po návratu jsme se zase potkali v Česku, takže to vyšlo příjemně.
Navrhovala jste medaile pro akademické mistrovství světa v orientačním běhu. Přibyly vám zakázky i v umělecké sféře?
Člověk je po sezóně unavený, tak je rád, když si dopřeje volno. Tak jsem se snažila po sezóně regenerovat, plavat a chodit na masáže. Musím říct, že jsem skoro nic nedělala, jen si občas něco nakreslila, párkrát zajela na koni. Pak už se do toho hrnuly různé sponzorské akce, focení, to zabralo dost času. Měsíc byl pryč a už jsem zase naskočila do tréninku.
Zmínila jste dlouhou letní přestávku. Po olympijské sezóně asi přišla vhod.
To rozhodně, moc. Snad nikdy jsem ji tolik neuvítala. Ani jsem za několik posledních let neměla tak dlouhé volno. I první měsíc, když člověk začal od nuly, byl pro mě strašně fyzicky vyčerpávající. Kolikrát se mi ani nechtělo, než jsem si navykla na ten režim, že musím třeba třikrát denně na ten trénink. Přemoct se je někdy velký oříšek. Fyzicky by na to člověk třeba měl, ale tu chuť zase najít…
Když jste vynechala dovolenou, tak pro vás jedinou exotikou byl letní biatlonový světový šampionát v sibiřské Ťumeni?
Přesně tak. Ale jak se říká „zima jako na Sibiři“, tam to vůbec neplatilo. My přijeli a měli pocit, jak když jsme vystoupili v Thajsku. Strašná vlhkost, asi třicet stupňů a závodit v takovém horku bylo mnohem náročnější, než třeba v zimě, když bylo minus dvacet.
Druhým rokem se připravujete pod vedením trenéra Ondřeje Rybáře. Je to pro vás letos jednodušší v tom, že už víte, co od mužské skupiny čekat?
Já myslím, že jsme si na sebe s klukama zvykli rychle, za dva měsíce jsem pochopila, jak ten systém chodí a už jsem se toho ráda držela. Teď je to pro mě zase trochu nové tím, že jsem nevěděla, jak to od jara chodí mezi holkama. Tím, že jsem s nimi strávila čas na společných soustředěních, už jsem do toho nahlédla víc.
Teď tedy s novým reprezentačním koučem žen Zdeňkem Vítkem trávíte víc času?
Víc jsem pořád u kluků, ale nějaký ten trénink jsem pod vedením Zdendy Vítka jela. Je docela fajn občas změnit prostředí, člověk to má pestřejší.
Ještě před loňskou sezónou jste tvrdila, že vaše dosavadní úspěchy považujete za dílo náhody. Po dalším úspěšném roce už budete sebevědomější?
Myslím, že vyloženě sebevědomá osoba ze mě v mé profesi nebude nikdy. Ale už po těch úspěšných výsledcích věřím, že to náhoda nebyla. A že když budu tvrdě pracovat, výsledky se zase dostaví. Jaké, to si nedovolím odhadovat. Hlavně se už hodně těším na závody, jsem vyloženě závodní typ. Ať už dopadnou špatně nebo dobře, vždycky to člověku něco dá. Když umí dobře prohrávat, hrozně ho to posune a udělá to dobrý základ pro vítězství.
Nepohráváte si s myšlenkou, že byste v zimě po vzoru některých dalších biatlonistů okusila i nějaký závod Světového poháru v běhu na lyžích?
To já bych hrozně ráda. Ale biatlonové mistrovství světa máme až koncem března v Kontiolahti, tak myslím, že mi bude kladeno na srdce, abych se udržovala fyzicky v pohodě a bez nemocí. Těch závodů je strašně moc, loni jich bylo za zimu kolem padesáti plus exhibice, to už je taková dávka, že je člověk rád, když dojede zimu. Moc ráda bych si to ale zkusila, kdyby to vyšlo v nějaký rozumný čas.
