Závod bruslařů na Vyšehradě vyhrál finský hokejista Jouhkimainen

Čtyřčlenné finále na trati obsypané 7000 diváků mělo dramatický průběh. Poněkud překvapivě v něm chyběl vítěz posledního závodu a jeden z nejlepších světových jezdců Arrtu Pihlainen z Finska. Do čela šel hned v úvodu pozdější vítěz Jouhkimainen, třiadvacetiletý hokejista SaiPy z nejvyšší finské soutěže, za ním se držel Kanaďan Olson, jenž však v průběhu jízdy upadl. Tím se otevřel prostor pro české duo Kolc - Fiala, kteří v pádu doklouzali společně do cíle.

Jako druhý byl však posléze vyhlášen Kolc, jemuž náležela prémie 3000 eur, Fiala získal polovinu. "Finále bylo docela rychlé. Byla to jasná remíza," řekl s úsměvem Fiala po dojezdu novinářům.

Spolu s Kolcem měli štěstí na rozlosování, neboť procházeli do finále ve společných rozjížďkách. "Byli jsme domluvení od začátku do konce, že chceme jezdit spolu a být první, což vycházelo až do finále, kde jsme se dohodli na remíze, ale měla být na prvním místě. Tak alespoň to vyšlo na tom druhém."

Fiala však nevyhrál nový automobil v ceně 300 000 korun pro vítěze, který pro něho byl velkou motivací. "Je to zklamání, že půjdu domů pěšky, ale zase ho předčí ten úspěch, že jsme byli ve finále a splnili jsme úlohu domácích favoritů," pochvaloval si Fiala. O výsledcích podle něho rozhodoval především start. Svou roli sehrála i trať. "Led byl docela děravý a špatný, tím, že je relativně horko. Bylo důležité nespadnout a ustát to," řekl Fiala.

V závodě osobností dominoval Aleš Valenta, který za sebou nechal moderního pětibojaře Michala Sedleckého i herce Sagvana Tofiho a Martina Dejdara. "Řadím to mezi každou srandu, kterou jsem v životě dělal. Je to zábava a všichni to tak brali," uvedl Valenta.

Přiznal také, že původní obavy předčily realitu. "Očekával jsem něco jiného, protože mi řada lidí říkala, že jsem blázen, když do toho jdu," připomněl Valenta.

Nakonec však vyrazil na trať bez bázně. "Když jsem viděl tu dráhu, tak jsem si uvědomil, že to není ani prudké jako můj můstek. Takže obavy nebyly žádné. Naopak jsem věděl, že na ledě je vždycky příjemnější upadnout, protože člověk se klouže. Pokud to nenapálí hlavou do mantinelu. Jinak se mu nemůže nic stát," předpokládal Valenta.

Valenta zvítězil stylem start - cíl. Byla to jeho taktika? "Ne, ale kluci říkali, že budou brzdit. Jenže já jim řekl, že brzdit neumím, takže pojedu pořád rovně. Jediná taktika byla neupadnout. Což se podařilo, ale ty lidi zas asi víc baví ty pády," odtušil Valenta.

Akrobatické skoky, které ho proslavily ve sportovní kariéře, nakonec nepředvedl. "Měl jsem strach, že když spadnu, tak někdo přes mě přepadne, zraní mě a zraní se i on sám. Takže akrobatické prvky jsem vynechal," vysvětlil Valenta.

Dejdara o lepší umístění připravil pád. "Počítal jsem se čtvrtým místem, když jsem viděl, jak to klukům jde. Mým cílem bylo nespadnout, což se mi teda nepovedlo," podotkl Dejdar.

Vůbec nejtěžší pro něho bylo poprvé se spustit korytem vyšehradské dráhy dolů. "Když jsem viděl tu dráhu, tak jsem si říkal, že jsem blbej. Téměř jsem se zhroutil. Bylo nejtěžší v pátek při tréninku najít odvahu, odrazit se a sjet šikmou plochu na tom startu," vzpomněl Dejdar na nejhorší chvilku.

Mezi hokejisty kraloval podobným způsobem jako Valenta útočník extraligové Plzně Martin Straka. Až za ním skončili Dominik Hašek a Richard Žemlička.

"Bylo to hrozivý, děsný. Měli jsme tam ještě asi deset minut čas. O to to bylo těžší, když jsme koukali dolů. Ten pohled nebyl nic hezkého. Chtěl jsem odejít, ale bohužel nás nepustili," smál se Straka po dojezdu a bylo na něm vidět, jak je rád, že má vše ve zdraví za sebou.