Článek
Vaším tréninkovým centrem je italské Livorno, jak často se dostanete domů?
Většinou se vracím po turnaji aspoň si vyprat věci, třeba na týden… Teď mám od šermu přes měsíc volno, už si potřebuju oddechnout, sezóna byly psychicky i fyzicky strašně náročná. Ale vyrazil jsem teď s kamarády do Chorvatska a pak ještě do Itálie.
Do Itálie jste se přesunul loni v listopadu. Jde vám změna k duhu?
Já už tam trénoval dřív, vždycky tak čtyřikrát do roka na týden. Ale za ten poslední rok jsem se z 85. místa na žebříčku posunul na páté, ten skok je enormní.
Proč jste si vybral zrovna italské Livorno? Kvůli podmínkám?
Co se týče sparingpartnerů a trenéra, jsou jedny z nejlepších na světě. Každý den trénuju s posledními olympijskými vítězi ze soutěže družstev, kouč Paolo Paoletti mě učí techniku.
Mohl byste se dostat do špičky, i kdybyste zůstal v českých podmínkách?
Myslím, že by to bylo naprosto vyloučené.
Předpokládám, že pobyt v Itálii je nákladný. Musejí vás finančně podporovat rodiče jako při vašich šermířských začátcích?
Poslední tři roky mi rodiče pomáhají spíš psychicky. Finanční stránka je v kompetenci svazu.
Jak jste si na Itálii zvykl po osobní stránce?
Já to nevnímám tak, že bych odjel. Mám život rozhozený po celém světě. Nemám problém spát někde v hotelu. Samozřejmě se rád vracím za kamarády, přítelkyní a rodinou, ale v Itálii se mi líbí. Tamní mentalita, jídlo… Jsem tam spokojený. Kdybych nebyl, nejsem tam.
Ale šermu jste musel obětovat i studium na Masarykově univerzitě, které jste přerušil.
Já myslím, že jsem šermu obětoval celý život a vsadil totálně na jednu kartu. Co se týče školy, kamarádů, rodiny i dalších lidí. A věřím, že se mi to v budoucnu vyplatí. Už teď vidím, že se mi to snad vyplácí, protože za poslední rok jsem udělal obrovský skok.
Kdy jste přišel na to, že se vám vyplatí vše obětovat pro šerm?
Když jsem vyhrál v patnácti letech mistrovství Evropy kadetů, říkal jsem si, že ne každému se to povede. Samozřejmě, člověk může být úspěšný v juniorech a pak se mu v seniorech nedaří, takových případů je strašně moc. Ale tam jsem si říkal, že už sportu věnuju všechno, tak proč v tom nepokračovat.
Od účasti na olympiádě v Londýně vás dělil jediný zásah. Byl jste z toho hodně přešlý?
V momentě, kdy jsem prohrál 14:15, a asi měsíc poté mě to samozřejmě strašně mrzelo. Pak jsem od rodičů dostal jako satisfakci zájezd do Londýna a byl se tam podívat, což pro mě byl velký zážitek. A věřím, že té další olympiády v Riu se už zúčastním, i když cesta je dlouhá.
Čím vás okouzlil zrovna šerm fleretem?
Já dělal víc sportů. Hokej, basket… Ale tam nás bylo moc, trenér se nám tolik nevěnoval. Pak jsem přišel na šerm, kde nás nebylo tolik, ale trenér se každému věnoval, bavilo mě to. A individuální sporty mám rád. Kdybych nedělal šerm, asi bych hrál tenis, mám rád souboje jeden na jednoho. Taky se mi líbí, že šerm je komplexní sport. Nejde o to být jen nejrychlejší, nebo nejchytřejší. Musíte na tom být dobře fyzicky, technicky a přemýšlet u toho.
Vaši rodiče šermovali?
Táta je operní pěvec, ten se sportu opravdu nevěnoval. Máma ano, jezdila na vodních lyžích.
Ale vaše nevlastní babička se prý šermu věnovala.
Věnovala, vyhrála v něm olympiádu a několik mistrovství světa. (úsměv) Ale je to nevlastní babička, nikdy jsem ji nepoznal, ani nemám její geny. Dozvěděl jsem se o tom, až když jsem už začal šermovat, je to pěkné.
Pěvecké geny po rodičích jste zdědil?
Ve sprše si zazpívám, ale není to u mě se zpěvem tak žhavé. Zazpívat můžu, ale určitě ne na úrovni, že by se to mohlo někde prezentovat. (úsměv)
