Článek
Úspěchem korunovaná výprava vyvolala v Holečkovi vlnu euforie. „Nejde mi o vrcholový fetišismus, který vídáme dnes a denně ve zpravodajství. Žiju pro hledání nových směrů a posouvání milníků. A tento prvovýstup řadím mezi to nejlepší, čeho jsem za 23 let své lezecké kariéry dosáhl," vypráví Holeček s vírou, že by český počin neměl uniknout pozornosti lezeckého světa.
Výrazný severozápadní pilíř vedoucí k vrcholu Talungu ve výšce 7349 metrů Holečkovi učaroval již v roce 2004, tehdejší pokus o nalezení nové cesty zastavily omrzliny. O devět let později se pražský dobrodruh do oblasti třetí nejvyšší hory planety Kančendžengy vrátil s cílem vyrovnat staré dluhy.
„Drobný zádrhel byl, že když jsme se po patnácti dnech pochodu přes deštný prales a pět sedel dostali do základního tábora, chyběli nejen nosiči, ale také veškerý náklad," líčí průběh expedice Holeček se smíchem. „Zatleskal jsem a začal promýšlet cestu domů. Naštěstí druhý den dorazila aspoň polovina materiálu," doplňuje Hrubý.
První pokus odrazila nemoc
Jakmile dali dohromady potřebné věci, vyrazili Češi bez okolků na aklimatizační výstup do západní stěny. „Šli jsme asi do 6500 metrů v protisměru cesty plánovaného sestupu. Takže jsme kromě aklimatizace prozkoumali terén, odhalili záludnosti terénu a umístili trasovací tyče pro snazší orientaci při cestě dolů," popisuje Hrubý.
Po dvou nocích ve výšce nad šest tisíc metrů sestoupili do liduprázdného základního tábora - Talung nepatří mezi vyhledávané cíle - a po dni odpočinku zahájili útok na pilíř. Od původního záměru postupovat přímo hranou pilíře upustili kvůli nedostatku sněhu a soustředili se na levou část pilíře. Záhy ale museli postup zastavit. „Marka přepadla viróza a neovladatelný kašel. Museli jsme se vrátit a následovala pětidenní zrychlená léčba," vypráví Hrubý. „Netušil jsem, co všechno do sebe člověk může nacpat, aby se uzdravil," směje se Holeček při vzpomínce na stonání v pětikilometrové výšce.
Led jako zrcadlo
Jakmile bylo Holečkovi lépe, neotáleli a vyrazili s minimem materiálu znovu vzhůru. „Letos je hodně suchý rok a na hoře nebyl skoro žádný sníh. Jen čistý vodní led jako zrcadlo. Od začátku jsme dostávali od kopce hrozný kotel. Na jeden krok bylo třeba i deset zaseknutí cepínu, aby člověk získal co nejstabilnější polohu. A to obtíže směrem k vrcholu neustupovaly, naopak," popisuje Holeček. „Nikdy jsem ve vysokých horách nezažil tak hnusný a těžký led," doplňuje Hrubý.
I s cestou do předsunutého základního tábora se čeští dobrodruzi sápali na vrchol Talungu šest dní. „Jsem vorvanej jak borůvka," hlesl Holeček, když stanul na místě, „odkud to výš již nejde". Chvíli poté, co oba Češi stihli pořídit vrcholové záběry, zahalila horu bílá tma, která značně zkomplikovala následný sestup. „Při sestupu měl každý nečekané tři pády do trhlin, ta pláň, co vypadá tak jednoduše, je pěkná svině," komentuje s úsměvem Hrubý.
Příští cíl - Gašerbrum I.
Zpět do základního tábora ale oba účastníci miniexpedice doklopýtali v pořádku a začali ihned organizovat cestu zpět do civilizace. Už zhruba za měsíc a půl by měl totiž jejich letošní plán pokračovat v duchu expedičního názvu „Never Stop Exploring" pokusem o prvovýstup na Gašerbrum I. (8068 metrů) v pákistánském Karákóramu.
„Ani jeden nemáme namrzlé ruce ani nohy, což je asi nejdůležitější. Zdeněk dokonce přežil i salvu kamením, přestože mu zásahu jedním balvanem pukla helma a výstup dokončoval s nechráněnou hlavou. Cítíme se dobře, měli bychom pokračovat podle plánu," uzavírá Holeček. „Ale budeme muset spěchat. Musím stihnout svatbu dcery," dodává se smíchem Hrubý.
