Článek
Hopkins boxoval naposledy v květnu, vyhrál nad Kanaďanem Jeanem Pascalem. V tu dobu se stal nejstarším boxerem, který vybojoval světový titul.
„Úžasné. Věděl jsem, že to bude těžké, ale dokázal jsem to,“ radoval se Hopkins, který odsunul z pomyslného trůnu Georgea Foremana, který slavil v roce 1994, tehdy mu bylo pětačtyřicet, když zdolal Michaela Moorera. "Dnes večer jsem se necítil na šestačtyřicet, ale na šestatřicet. Jsem velký bojovník, bylo to vzrušující," nemohl se nabažit triumfu.
A chce další. „Budu připravený fyzicky i psychicky. Budu perfektní,“ vzkázal vitální boxer, který by mohl svoji energii opravdu rozdávat. Jinak by nemohl v kariéře vyhrát dvaadvacet zápasů v řadě.
Bernard Hopkins (vpravo) vyplazuje jazyk na Roye Jonese Juniora.foto: ČTK/AP/Sam Morris
Při posledním představení dokázal lidi v hale zvednout ze sedaček. A to ještě před zápasem. Chybělo pár sekund do prvního kola, ale tento boxerský „stařík“ si střihnul uprostřed ringu pár kliků, a lidi se bavili, tleskali. Tento kousek hodil do placu i mezi dvanácti koly!
„Nechápu, jak mě chce porazit. Připravím se a vrátím se s plánem, abych porazil toho chlapa,“ řekl k nadcházejícímu souboji o sedmnáct let mladší Dawson.
„Pokud přijde jen s mentalitou, že je mladší a silnější, pak je ztracený,“ kontroval sebevědomě Hopkins, který od roku 1988 vyhrál v profiringu dvaapadesát zápasů, pět prohrál. Tento perfekcionista jde ale stále dále, posouvá hranice. Šestačtyřicetiletý Hopkins, alias Kat vs. devětadvacetiletý Dawson, alis Bad. To jako další díl příběhu.
