Článek
Po povedeném skoku svého svěřence zatleskal, nadšeně objal svoji dlouholetou trenérku a nyní kolegyni Vlastu Kopřivovou. „Ještě jsem si úplně nezvyknul, pořád mám tu paměť v nohách, jak se člověk cítí, než dojede k prvnímu skoku,“ přiznával 29letý Verner.
Pro svěřence vzorem
Pro Bělohradského je vzorem. „Poprvé jsem ho potkal zrovna tady v Bratislavě, když jel své poslední mistrovství republiky. Bylo mi čtrnáct, pak jsme se potkali na nějakém soustředění a domluvili na spolupráci,“ líčí mladík.
Na rozdíl od jiných koučů jako třeba legendární Nikolaj Morozov Verner za mantinelem neskáče a netančí podle jízdy svého svěřence. „Ale chápu to, pan Morozov byl trenér i choreograf, dost mu záleželo na pohybech. A kdyby rozhodčí nevěděli, jakou choreografii dělal závodník, mohli se podívat doleva a on by jim to zatančil,“ usmíval se Verner.
Rozdělení na hodného a zlého trenéra při jeho spolupráci s Kopřivovou nefunguje. „Oba jsou hodní,“ ujišťuje Bělohradský. „Jen občas na mě musí někdo hejknout, když se mi nechce něco dělat, ale to je dobře,“ má jasno mladý talent.
Trenérka chce vystřídat
„Já jsem totiž ta vlídná tvář našeho sportu,“ usmívá se Verner. A tak musí občas být za přísnou dobrosrdečná Kopřivová. „Až jsem se teď na mistrovství republiky zaleknul. Jirka se na tréninku nemohl po ránu probudit, tak ho probudila ráznějším slovem,“ vybavuje si Verner.
„A Tomáš jen otevřel pusu, to byl největší zážitek, když se vyděsil, co tam stojí za semetriku. Možná i on by býval potřeboval, kdybych občas zařvala, když ještě závodil,“ smála se Kopřivová.
Verner ukončil aktivní kariéru před dvěma lety, jenže i v bratislavské hale ho to ještě mírně táhlo na led. „Ale jen když jsem koukal na ty první rozjížďky, kde skákali pouze trojité skoky,“ vyprávěl. Kopřivová už by ho zpátky pouštěla stejně nerada. „Už je třeba, aby mě vystřídal. Přece tu nebudu furt, připadám si jako inventář,“ dodala zkušená trenérka.
