Sportovní ikona Věra Čáslavská. Bojovala se soupeřkami, režimem, manželem i rakovinou

Věra Čáslavská se narodila v Praze 3. května 1942. Její otec byl majitelem obchodu s lahůdkami, matka byla v domácnosti, kde se kromě nejmladší Věry starala také o své další dvě dcery - Hanu a Evu. Věra se v mládí věnovala baletu, krasobruslení a gymnastice, které nakonec ve čtrnácti letech, po setkání s gymnastkou Evou Bosákovou, olympijskou vítězkou a mistryní světa, naplno propadla. Díky zkušené mentorce, obrovskému nadšení, dřině a píli se Věra Čáslavská začala velmi rychle dostávat na gymnastický vrchol.

Ve svých patnácti letech vyhrála mistrovství republiky dorostenek i juniorek, o rok později na mistrovství světa 1958 v Moskvě byla členkou stříbrného družstva žen, v témže roce skončila na mistrovství Československa druhá, právě za Bosákovou. V roce 1959 vyhrála v přeskoku a kladině mistrovství Evropy v Krakově a začala spolupracovat s trenérem Vladimírem Prorokem. Ten vedl její přípravu do olympijských her 1960 v Římě.

Tam vyhrála Čáslavská s československým družstvem stříbrnou medaili, ve víceboji skončila osmá a na kladině šestá. Velký úspěch pražská rodačka zaznamenala v roce 1962 na MS v Praze, kde získala zlato za přeskok, stříbro ve víceboji, soutěži družstev a bronz v prostných.

Po dokončení základní školy Věra absolvovala dvouletou ekonomku, později si dodělala také maturitu. Flirtovala také se studiem medicíny, kvůli časově náročnému tréninku a zaměstnání však musela tuto ideu opustit.

Dalším z milníků kariéry Věry Čáslavské byla olympiáda v Tokiu v roce 1964. Nejen že v japonské metropoli vyhrála zlaté medaile ve víceboji, přeskoku a kladině a stříbro v soutěži družstev, stala se také sportovní superhvězdou. Japonské publikum Věru Čáslavskou milovalo, a to nejen kvůli skvělým gymnastickým výkonům, ale také kvůli jejímu vzhledu a příjemnému vystupování na veřejnosti. Láska japonského lidu k československé závodnici údajně vypukla během jejího cvičení na bradlech, kdy sice Čáslavská upadla, i přesto však náročnou sestavu dokončila. V roce 2010 dokonce obdržela velmi prestižní japonské vyznamenání Řád vycházejícího slunce.

Rok po úspěšné olympiádě se Věra Čáslavská stala v Sofii pětinásobnou mistryní Evropy, a to na kladině, bradlech, v prostné, přeskoku a víceboji. Na mistrovství Evropy 1967 v Amsterodamu již vyhrála všechny disciplíny. Úspěšné bylo Čáslavskou také mistrovství světa 1966 v Dortmundu, kde získala tři zlaté (víceboj, přeskok a soutěž družstev) a dvě stříbrné (kladina, prostná) medaile.

Absolutní vrchol Věra Čáslavská zažila na olympijských hrách v Mexiku 1968, kam přijížděla jako gymnastická královna. Její samotná účast však byla před konáním letních her vážně ohrožena. Na jaře 1968 totiž podepsala petici Dva tisíce slov a po sovětské invazi se musela na čas ukrývat. Na soupisku pro olympijské hry byla dopsána na poslední chvíli.

Věra Čáslavská olympijské hry ovládla. V souboji se sovětskou rivalkou Nataljou Kučinskou si Čáslavská vybojovala čtyři zlata (víceboj, bradla, prostná, přeskok) a dvě stříbra (soutěž družstev a kladina). Obočí zvedlo rozhodnutí rozhodčích v prostných, kde byly dodatečně přiděleny body reprezentantce sovětského svazu Petrikovové tak, aby měla stejný počet jako Čáslavská. Pro zlatou medaili si tak na nejvyšší stupínek přišly obě. A právě zde Čáslavská vykonala svůj slavný „tichý protest,“ když během sovětské hymny odvrátila hlavu tak, aby nemusela pozorovat stoupající rudou vlajku.

Popularita Čáslavské byla v Mexiku na absolutním vrcholu. Nejen, že byla pasována na nejlepší světovou sportovkyní roku 1968, byla také vyhlášena druhou nejpopulárnější ženou planety - hned po manželce amerického prezidenta Kennedyho. V průběhu her si vzala reprezentačního mílaře Josefa Odložila, se kterým měla později dceru Radku (1969) a syna Martina (1974). Na svatbu dvou československých sportovců dorazilo až sto tisíc lidí.

Věru Čáslavskou vítaly v Praze tisíce lidí, včetně vysokých politických představitelů. Její popularita a společenské postavení však záhy zažily strmý pád. Sedminásobná olympijská vítězka totiž odmítla odvolat svůj podpis z Dvou tisíc slov, čímž si zavřela cestu na jakékoli další zahraniční akce, včetně těch sportovních. Režim se ji snažil zlomit všemožnými způsoby - v roce 1971 byla vyloučena z Československého svazu tělovýchovy a sportu, čímž vlastně přišla o práci. Jednu dobu musela dokonce pod falešným jménem pracovat jako uklízečka. V té době také pracovala na své knize „Cesta na Olymp,“ ta nakonec vyšla v roce 1972 pod drsnou cenzurou. V roce 1974 dokončila pražskou FTVS.

K trénování se znovu dostala v roce 1979, a to v Mexiku. Sovětský svaz nebyl v té době schopen dodávat uhlí na Kubu, Mexiko se však nabídlo, že výměnou za Čáslavskou uhlí na Kubu dostane. Čáslavská byla v Mexiku za hvězdu, trénovala více než sto dětí a objevovala se také v televizi. Do vlasti se vrátila po dvou letech, na řadu přišel rozvod s Josefem Odložilem, který ji a děti údajně fyzicky i psychicky týral.

Čáslavská se stala jednou z významných osobností konce roku 1989, vedle Václava Havla z Melantrichu dokonce promluvila k lidu. Pád komunistického režimu dostal Čáslavskou znovu do popředí, její jméno se dokonce skloňovalo s prezidentskou kandidaturou. Záhy přišla nabídka stát se pražskou primátorkou, což Čáslavská odmítla, stejně jako nabízenou pozici velvyslankyně v Japonsku.

V lednu 1990 se stala poradkyní Václava Havla pro sociální otázky a sport, tuto funkci opustila zcela vyčerpaná v roce 1992. Byla také předsedkyní Československého, resp. Českého, olympijského výboru (1990-1996) a členkou Mezinárodního olympijského výboru.

Její vztah s Josefem Odložilem byl po rozvodu velmi složitý. Bývalý československý reprezentant a voják jí údajně často pronásledoval a s mírou alkoholu se jeho až násilnické chování stupňovalo. Vše vyvrcholilo v roce 1993, kdy se Josef Odložil na diskotéce dostal do rozkolu se synem Martinem. Značně podnapilý ex-manžel Čáslavské během roztržky upadl, uhodil se do hlavy a na následky zranění po několika dnech v kómatu zemřel. Martin Odložil byl po dlouhém soudním procesu odsouzen na čtyři roky do vězení, Václav Havel mu však v roce 1997 udělil amnestii.

Nešťastný incident byl silně probírán v médiích, která na Čáslavskou a jejího syna vyvíjela obrovský tlak. V tomto období Čáslavské došla energie a pomalu se začala stahovat do ústraní. Trpěla depresemi, s nikým se nestýkala a nějakou dobu dokonce žila v psychiatrické léčebně a domě s pečovatelskou službou. Projevila se u ní také závislost na lécích na spaní.

Do společnosti se Věra Čáslavská začala pomalu až dvacet let po revoluci, zato s pořádnou energií. Účastnila se třeba demonstrace na Karlově mostě, byla čestnou stráží na pohřbu Václava Havla. V roce 2015 vystoupila při vyhlášení ankety Sportovec roku a sklidila ovace ve stoje. Českým sportovcům pomáhala i dál.

Věra Čáslavská zemřela 30. sprna 2016 po více než ročním boji s rakovinou slinivky. Pohřeb se konal v rodinném kruhu a její ostatky byly zpopelněny v šumperském krematoriu. Poslední rozloučení s Věrou Čáslavskou se konalo v budově Národního divadla 12. září 2016.

V roce 2012 vyšel celovečerní dokument reřisérky Olgy Sommerové s názvem „Věra 68“, o rok později byla vydána kniha Pavela Kosatíka o životní cestě Věry Čáslavské - Život na Olympu.