Článek
Co pro vás titul mistra Evropy po patnácti letech znamená?
Opravdu moc. Medaili jsem strašně chtěl. V mém věku musí střelec mnohem víc trénovat, aby se udržel ve špičce. Za víc než čtvrt století, co střílím, jsem měl mnohokrát smůlu právě v důležitých závodech. Nezapomenu, když mě před dvěma roky diskvalifikovali kvůli údajné špatné gramáži broků. Nebylo to tak, dodnes cítím křivdu, ale ten skvěle rozjetý závod už mi nikdo nevrátí. K tomu bramborová medaile loni v Riu. Štěstí se ke mně konečně vrátilo. Beru to zlato jako zadostiučinění.
Jak se změnil David Kostelecký za těch patnáct let?
Jsem úplně jiný člověk, nejen proto, že mám skvělou manželku a tři syny. Stihl jsem mezi tím i tři olympiády, tu v Pekingu jsem vyhrál, a k tomu několik dalších, hlavně týmových medailí, a také jsem zvítězil v několika závodech Světového poháru. V obrovské konkurenci, kdy má na medaili na velkých závodech padesát borců, je každý takový úspěch nesmírně cenný a povzbudivý.
Střílel jste s novou brokovnicí Perazzi, nebo s tou, s níž jsme vyhrál v Pekingu?
Vsadil jsem na novou, i když s ní střílím teprve od dubna. Byl to risk, ale já jí věřil a sžili jsme se výborně. O medaile se střílí na jednu ránu, a tahle zbraň mě podržela.
Podmínky v Baku prý byly hodně špatné...
Od tréninků nás trápil silný vítr, což jsme ale v podstatě očekávali, protože jsme ho tu zažili už na Evropských hrách před dvěma roky. Když jsme se podívali na předpověď před závody, tak jsme se zhrozili. Na první den byla strašná. Karty se tak rozdávali už ve středu. Někdo měl na vítr trochu štěstí, že zrovna tolik nefoukalo, jiní, a to i věhlasní borci, to odnesli chybami. Já jsem byl v té první kategorii, protože jsem minul jen dva z pětasedmdesáti terčů. Podržely mě druhé rány. Štěstí je vždycky potřeba. Ale střílel jsem lépe než ve čtvrtek.
I když jste získal titul?
V padesáti ranách jsem udělal tři chyby. V první položce jsem minul hned první terč. Ve druhé jsem šel na střeliště, které mi tu jako jediné nesedělo. Měl jsem strach a nervy. Ale dopadlo to i se dvěma chybami dobře. Třeba Angličan Ling, který mě loni v Riu porazil v rozstřelu o bronz, trefil ze 125 možných terčů jen 97. Nebyla to legrace, ale postoupil jsem.
Boj o medaile byl také tak dramatický?
Byla to velká loterie ve větru. Semifinálová sestava byla hodně silná. Třeba juniorský mistr světa Ir O´Sullivan, výborný Brit Coward-Holley, a držitelé medailí z olympiád i světových a evropských šampionátů, Portugalec Azevedo, Chorvat Černogorac a jeho krajan, olympijský vítěz z Ria Glasnovič. Brzy se ale ukázalo, že si to o medaile rozdám s oběma Chorvaty. Ostatní udělali hodně chyb a každá hrála roli. Nakonec jsem se utkal o zlato s Glasnovičem, který ale udělal o chybu víc.
Bronz jste získal společně s Jiřím Liptákem a Vladimírem Štěpánem i v družstvu.
Vláďa je mladý a poprvé střílel na tak velké soutěži, ale platí o něm střelecké pořekadlo, že družstvo dělá ten třetí. Věřím, že mu medaile pomůže do budoucnosti. Jirka Lipták skončil těsně pod semifinálovým sextetem. To je úspěch. Navíc na bronzu má obrovský podíl, protože ve čtvrtek trefil všech padesát terčů a tým podržel.
Letos se ještě nestřílí o účastnická místa na olympiádu v Tokiu. Kdyby se rozdávala, měl byste klid. Nemrzí vás to?
Tak o tomhle jsem vůbec nepřemýšlel. Pro mne je daleko mistrovství světa příští rok, kde se už o Tokio bude bojovat, natož samotná olympiáda. Když budu zdravý a bude mi to střílet, poperu se o Tokio. A zlato v Baku mi opravdu dodalo velkou chuť.
