Článek
Prozradíte, proč jste se rozhodla opustit vrcholovou scénu?
Myslela jsem, že to jednou bude lehčí. Poslední sezóna se úplně nevydařila. Měly jsme jiné cíle, na které jsme nedosáhly. Ale kdyby šlo jen o výsledkový faktor, bojovala bych dál. Nicméně důvodů je celá řada. Vidina další přípravy a cestování mě děsí. Bylo toho všeho dost a stačilo. Už prostě nechci.
Jak dlouho ve vás rozhodnutí ukončit profesionální kariéru zrálo?
Naznačovala jsem už dříve, že hraju sezónu od sezóny. Když jsem si dala dlouhodobé cíle, že se s Markétou Slukovou dostanu na olympijské hry v Riu 2016, tak to nevyšlo. Takže jsem šla postupně. Nám se letos nedařilo, prohrávaly jsme zápasy blbě. Snažila jsem se hledat pro a proti. Dříve mě bolelo jen rameno, ale nyní už jsou to obě kolena, záda, k tomu cestování. Každý let je pro mě obrovský stres. Rozmýšlela jsem se dlouho, jsem racionální člověk. Nebyla to otázka jednoho dne, ale několika týdnů.
Za dva roky je na programu olympiáda v Tokiu. Ani vidina startu pod pěti kruhy vás nelákala?
Právě, že je to až za dva roky. Vím, co každý rok v profesionálním sportu znamená. Když jsem se loni rozhodovala, zda pokračovat, tak jsem doufala, že se herně letos posuneme. Ale výsledky v sezóně udělaly olympijský sen vzdálenějším.
Jak přijala vaše rozhodnutí spoluhráčka Michala Kvapilová?
Když je člověk rozhodnutý vnitřně, říká se to snadněji. Přesto nešlo o nic snadného. Beach byl dlouho velkou kapitolou mého života. Řekla jsem: Míšo, už dál nebudu hrát. A pak jsme si poplakaly.
Máte už představu, co budete dělat dál?
Chtěla bych mít rodinu. To je určitě varianta nadcházejících let. Momentálně nejsem těhotná, ale v budoucnosti bych ráda byla. Ale žádné ohromující oznámení ohledně mého uplatnění nemám. Dokud jsem hrála, nechtěla jsem investovat čas do něčeho jiného a okrádat sportovní kariéru. Takže musím vše zvážit. Jistě je variantou i trénování, ale určitě ne na vrcholové úrovni.
Když pominete dlouhodobější vytížení, jaká bude náplň nejbližších dnů, kdy už nebudete muset na trénink?
Trošku jsem uklízela barák, ještě musím umýt dveře. Víkend prožiju s manželem. Pak pojedu na čtyři dny s mamkou, sestrou a jejími dětmi na dovolenou na Šumavu. No a následně si sednu a začnu přemýšlet, co budu dělat. I kdybych rok nedělala vůbec nic, nebrala bych to jako selhání. Nějaké peníze našetřené mám. Není to tak, že bych musela zítra do zaměstnání, abych měla na chleba. A manžel mě rovněž určitě podpoří.
Na který okamžik kariéry budete vzpomínat nejvíce?
Život sportovce je strašně krásný. Je to snadný způsob výchovy. Děti si osvojí pravidla, tudíž i já od deseti let měla zodpovědnost. Prožila jsem spoustu krásných momentů, nádherných emocí. Olympijské hry s Markétou Slukovou, kde jsme skončily páté. Vyhrály jsme turnaj série Open v Praze, získaly medaili na turnaji Grand Slamu v Berlíně. S Míšou Kvapilovou stříbro na mistrovství Evropy...
Bylo právě páté místo z olympijských her tím nejsilnějším momentem?
S Markétou jsme vlastně tehdy ani pořádně netušily, co se doma děje. Ale po návratu nás všichni vnímali jako úspěšnou dvojici a velký sport. Myslím, že beach dostal šanci a dobře se jí chopil. Začala hrát spousta dětí. A jestli na tom mám alespoň kousek zásluhy, tak jsem ráda.
