Článek
Do Anglie, na evropský šampionát v šestadevadesátém, jenž ozdobil českou reprezentaci stříbrným leskem.
„Tam jsem se nejdřív dopustil nespravedlnosti já. Ujišťoval jsem Patrika Bergera, že v úvodním střetnutí proti Německu nastoupí v základní sestavě on. Po přípravě ve Švýcarsku jsem dal ovšem přednost Frýdkovi, což Páťa vnímal jako křivdu. Co křivdu, přímo podraz, který se ho dotkl natolik, že si sbalil věci a chtěl ze šampionátu předčasně odjet," má Uhrin i po pětadvaceti letech stále před očima rozmluvu v zahradě hotelu Marriott v Prestonu, kde tehdy našel národní tým dočasný domov.
„Všechno jsme si vysvětlili, já se mu omluvil. Neměl jsem mu místo v sestavě slibovat. Pomohlo to, takže Berger pak hrál po celé mistrovství jako z partesu."
Zato za křivdu spáchanou na české reprezentaci ve finálovém duelu s Německem se Uhrinovi neomluvil nikdo. A jeho hráčům samozřejmě také ne.
„Hra na zlatý gól pro mě představovala hotové prokletí. Doplatil jsem na něj na šampionátu v Anglii i potom při angažmá v Saúdské Arábii a ve Švédsku. Ještě že generalita UEFA dospěla k rozumu a nesmyslné pravidlo po čase zrušila. Zvlášť, když s sebou přinášelo nespravedlnost. Tehdy ve Wembley určitě," nezbavil se se ani po čtvrtstoletí pocitu křivdy.
„Vítězný gól Bierhoffa padl tehdy z ofsajdu. U naší brány se zapomněl Kuntz, což pomezní sudí postřehl. I praporek zvedl, jenže hlavní rozhodčí ho ignoroval. Přeskočil jsem reklamní bannery, vběhl jsem na trávník, což jsem nikdy v životě neudělal, a křičel na hráče, aby postavení mimo hru reklamovali. Jenže bylo pozdě. Leželi zkoprnělí na hřišti, na protesty se nezmohli. Místo evropského zlata jsme si z Wembley odváželi pocit nespravedlnosti," přiznával osmasedmdesátiletý Uhrin.
Teď už očividně v lepším fyzickém a psychickém rozpoložení než ještě na jaře. „Víte, co to bylo za starost udržet v době koronavirové pandemie při životě sanatorium Mariot, které mám ve Františkových Lázních?! Vždyť tam mám sedmnáct zaměstnanců a nedokázal bych se vyrovnat s představou, že bych je měl propustit."
Sanatorium těžké doby covidové přečkalo, takže Uhrin pasovaný na vzpomínaném EURO ´96 na Trenéra trenérů očividně pookřál. V zahradě pražské Pelléovy vily při přebírání ocenění obzvlášť.
„Při podobných ceremoniích se mi klepou kolena a jsem víc nervózní než před velkými fotbalovými zápasy, které jsem v kariéře koučoval," svěřoval se trenér, který dovedl k velkým úspěchům nejen českou reprezentaci, ale i pražskou Spartu.
„V mé éře se o férovosti tolik nemluvilo, zato hráčům jsme ji vštěpovali na každém tréninku. I po letech si proto dovolím tvrdit, že třeba právě Sparta hrála tehdy nejen dobře, ale férově a bez zákeřností. A já si i za to odnáším cenu, které si obrovsky cením. Hlavně proto, že přesahuje hranice sportu."
| Hlavní cena Uhrinovi, diplom Jágrovi |
|---|
| Hlavní cenu udělil Český klub fair play za celoživotní dílo a postoje fotbalovému trenérovi Dušanu Uhrinovi. Oceněn byl také herec a recitátor Alfréd Strejček za dlouholetou propagaci myšlenek fair play. Zvláštní cenu za pomoc v době koronavirové pandemie při slavnosti v pražské Palléově vilě obdržela atletka Kateřina Šafránková a diplom za férový čin kladenský hokejista Jaromír Jágr. |
| Český klub fair play ocenil i beachvolejbalisty Ondřeje Perušiče a Davida Schweinera, kteří na loňském mistrovství republiky v Opavě dvakrát opravili rozhodčí a sporné míče přiznali soupeřům. Ceny za záchranu života obdrželi kolínský fotbalista Ondřej Soběslav a čtyři mladí sezemičtí kanoisté, kteří na tréninku před mistrovstvím republiky pomohli zachránit tonoucího šestnáctiletého kamaráda, jemuž se v lodi zastavilo srdce. |
