Článek
Sportovní zastavila před časem pandemie koronaviru, teď už se ale blýská na lepší časy a on se zase může postupně vyřádit při americkém fotbale. „Už jsme začali trénovat a v půlce srpna snad začne sezona," oddechne si obr z Ostravy. I během pauzy dřel, jak mohl. Chodil běhat, doma byly v permanenci činky. Ale trénink s kamarády z týmu chyběl.
„Když jsem slyšel, že hráči socceru mohli trénovat bez kontaktu, jen jsem se usmál. To by u nás nemělo cenu, pro ofenzivní ani defenzivní lajnu," myslí si. „Vím, že to nešlo dřív, šlo o lidské zdraví, to byla jasná priorita. Ale díky bohu už to teď všechno začne," zopakuje nadšeně.
V kontaktu se spoluhráči byl alespoň přes facebook. S úsměvem přiznává, že nejčastějším přispěvatelem byl v době krize slovenský trenér Steelers. „Psal nám, jak se na nás těší," usměje se Bria při vzpomínce na těžké období. Čas bez sportu mohl věnovat plnění studijních povinností. Ani do školy sice nemohl, jenže seminárním pracím ani na dálku utéct nemohl.
„Říkal jsem si, že je udělám, že je čas, ale doháním to na poslední chvíli," přiznává, že když vypadl z rytmu obyčejného života, šlo i učení trochu stranou. „Naštěstí nejsem v závěrečném ročníku. To by bylo horší," dodává s tím, že řeší také školní povinnou praxi. Na tu se kvůli koronavirové pauze nedostal.
Americký fotbal ho pohltil, i když se k němu dostal před dvěma roky. Na dotaz, jak těžká byla zkouška, zda se do týmu dostane, reaguje úsměvem. „Tam vezmou prakticky každého," prohlásí. Je ale jasné, že jeho fyzické parametry dávaly najevo, že může najít ve svém sportu uplatnění. Že by ale zapadl do týmů bez problémů, tak to úplně nebylo. Hlavně co se týče fyzičky musel dohánět manko oproti zkušenějším kolegům.
„Když si vzpomenu na první tréninky, tak to byl masakr. Já si občas zašel do posilovny, ale tady jsem byl po té dřině fakt někdy na dně. Měli jsme amerického kouče, nebyla to sranda. Dostal jsem do těla a pak se šel ještě přetlačovat," vzpomíná. Navíc, i když zvládnete takovou porci dřiny, nikde není psáno, že se pak v zápase dostanete na hřiště. „Některým klukům se stane, že za sezonu odehrají pět minut."
Ještě, než podlehl americkému fotbalu a stal se hráčem Steelers, dlouhá léta hrál i ten tradiční český, kde v Ostravě vládne Baník. „Soccer jsem hrál dlouho, pak jsem ale byl podívat na americký fotbal a lákalo mě to vyzkoušet," naznačil, kdy se zrodila myšlenka pustit soccer k vodě.
„Je super, kolik na americký fotbal chodí fanoušků. A nejen u nás v Ostravě. Musím přiznat, že to pro mě bylo překvapení. Jen bychom naše fanoušky chtěli odměnit mistrovským titulem," pokrčí smutně rameny nad faktem, že koruna pro krále týmu Steelers zatím o vlásek uniká. Naposledy je třeba zastavil pražský tým Lions. „Byli jsme fakt blízko. Tak to zase zkusíme v téhle sezoně," vysloví nahlas přání.
Titul by rád získal i pro spoluhráče Martina Wasserbauera, kterému je dvaapadesát, ale pořád dře a chce dostat Steelers na vrchol. „Má pořád sílu a rychlost. Když jsme boj o titul nezvládli, byl hodně smutný. Titul by si určitě zasloužil," říká jasně Bria. Jako závdavek mu mohou Ostravští dát mistrovský titul v elize, kde postoupili do play off a Bria je jedním z hráčů, který se o to zasloužil. Vyhrát soutěž u obrazovky si přeje. „Hrát se bude třicátého května v Praze. I tady chceme titul, jen pak by bylo skvělé získat ho i v reálné hře, chceme porazit Lions," zasní se.
Jedním dechem připomíná, že Paddock ligu bude určující, zda se dostanou k týmu zahraniční akvizice. V době pandemie koronaviru to bylo s cestováním složité. „Aspoň quarterbecka bychom vážně potřebovali," vykládá.
Když přišla řeč na mistrovský titul, Steelers po něm sice marně touží, Bria ale už jeden ve sbírce má. Je ze světa esports, když ovládl republikový šampionát ve hře FIFA. „Když jsem s hraním začínal v roce 2014, tak jsem na prvním turnaji dostal v jednom zápase i osm gólů," přiznává mladík. Zaťal zuby, nevzdal se a nakonec přišel i životní úspěch.
„Ten turnaj mi vyšel. Můj problém je v hlavě, jiné důležité turnaje jsem výsledkově nezvládl," konstatuje. Že by se ale hraním jednou profesionálně živil, to je jako sen. Pozvánky na turnaje, kde jsou profesionální hráči, sem tam dostane. Třeba na Sparta Invitation Cup. Tam se dostal ze skupiny, když přešel přes hráče Bohemians a Plzně. „Jenže pak jsem prohrál se slávistou 1:2 a byl konec," hlesne a je znát, jak ho to mrzí.
Rád by se konkurenci ukázal a třeba by zasvištělo i profesionální lano...A vůbec by mu nevadilo, kdyby bylo z Letné. Přitom v Ostravě je rivalita se Spartou znatelná na každém kroku. „Spartu nemusím, kdyby se ale ozvala, tak taková nabídka se nedá odmítnut," naznačí, že by se klidně nechal zlákat do rudého dresu. „Ve FIFA už za ni hraje kluk z Ostravy, jsme kámoši, takže by nebyl žádný problém," dodává hráč Paddock ligy amerického fotbalu.