Článek
Už jste zcela fit?
Úplně ještě ne, pořád tam jsou malé komplikace v bederní části, ale ten hlavní problém, tedy vyhozená ploténka, je zažehnán. Chodil jsem i na akupunkturu, teď už se těším na závody. Přijde mi to strašně dlouho, vždyť naposledy jsem závodil na mistrovství světa.
Kdy vás záda začala trápit?
V polovině srpna, než jsem odletěl na stáž k Lake Arrowhead, kde jsem měl trénovat skoky. Od začátku jsem měl problémy, navštívil několik doktorů, ale nikdo nepodezříval ploténku, mysleli, že jsem jen přetížený. Tak jsem to s bolestmi odskákal, až v Torontu pak určili jasnou diagnózu. Chvíli jsem byl bez skákání, jen jsem po ledě popojížděl.
Už jste měl se zády potíže v minulosti?
Nikdy, teď poprvé. Doktor mi doporučil, abych posiloval víc svalový korzet. Takže teď sám dělám předepsané cviky, aby se mi to nevrátilo.
O co všechno jste kvůli potížím se zády přišel?
Na konci léta jsem měl jet exhibici v Japonsku, show mi pomáhají dodat motivaci do tréninku. Pak jsem chtěl závodit v Oberstdorfu, což je moje srdeční záležitost, protože jsem tam strávil šest let, a v Bratislavě, abych si vyjel i body do žebříčku. Mohl jsem si tam také vyzkoušet programy, než začne Grand Prix, abych viděl, jak se na to rozhodčí koukají. Takhle začnu naostro v Japonsku, co se dá dělat.
Tomáš Verner při balení.foto: www.sport-invest.cz
V Japonsku je krasobruslení nesmírně populární, i vy tam máte spoustu fanoušků…
Nebude to lehký závod, ale o to lepší tam jsou diváci. Publikum je neskutečné, rozumí bruslení. Je to jeden z nejlepších závodů v celé Grand Prix, organizací i publikem, těšil jsem se, i když jsem chtěl absolvovat i závody tady na americkém kontinentu. Už jsem teď ani nemohl usnout, jak jsem se těšil do Japonska. Jako malý kluk, který začíná…
Našel jste na období, kdy jste nemohl naplno závodit, i něco pozitivního? Třeba to, že jste si po loňské dlouhé sezóně s posunutým mistrovstvím světa déle odpočinul?
Něco na tom je, i když jsem nemohl skákat, jsem každý den strávil na ledě dvě hodiny, a co jiného jsem mohl dělat, než pracovat na choreografii a detailech. Nebyl to promarněný čas, srovnal jsem si myšlenky a udělal hodně práce, i když ostatní kluci mají náskok.
Představíte v Sapporu své jízdy s maximální obtížností včetně čtverných skoků?
S maximální obtížností ne, ještě pár věcí nemůžu dělat, třeba v piruetách nebudu zkoušet ty nejvyšší levely. Ale čtverný toelooop plánuju v krátkém programu i ve volné jízdě.
Zkuste představit své nové jízdy. V krátkém programu pojedete na netradiční mix Carminy Burany s hip-hopovými prvky…
Je to něco velmi klasického v novém kabátě. Jedu celý v černém a moc prostoru pro úsměvy tam není, spíš chci diváky vtáhnout dramatičností. A volná, to je ležérnější styl, něco na způsob exhibice. Jedu na píseň Sing, sing, sing a La vie en rose v podání Louise Armstronga. To by mělo být odlehčenější, v příjemnější náladě.
Chtěl jste, aby vaše jízdy byly konkurenceschopné i v porovnání s mistrem světa Patrickem Chanem. Věříte, že se povedlo?
Potom, co jsem viděl Kanadskou brusli, bude těžké Patricka porazit. Nemyslím jízdou, ale tím, jaké body dostává, i když zakopává a válí se po ledě… Moje programy jsou obtížnější než vloni, kvalita tam je a čekám, jak zareagují rozhodčí. Měl jsem je na několika trénincích, abych nejel do Japonska naslepo, a byli spokojeni. Snad budou i ti v Japonsku.
Co vás zatím v letošní Grand Prix nejvíce překvapilo?
Velmi pozitivně Španěl Fernandez, který exceloval tady v Kanadě. A radost mám z Michala Březiny, že urval zlato v Americe. Teď budu muset hejbnout zadkem já, abych také nakročil do finále. Kdybychom tam byli dva Češi, byla by to paráda.
Do zámoří se kvůli tréninku přesunula i vaše francouzská přítelkyně Nathalie Pechalatová, vídáte se teď častěji?
Zrovna o víkendu tu byla. Detroit je od Toronta nějakých 400 kilometrů, tak se snažíme trávit víkendy společně. Buď jedu já za ní, nebo ona sem.
