Článek
Sportoviště spadající pod Duklu jsou zavřená. Týká se to i vaší střelnice v Holasicích?
Týká, protože ta také patří armádě. To rozhodnutí nebylo uděláno primárně na sportoviště, ale vojenská zařízení jako taková, včetně letišť či kasáren, aby byl omezen styk vojáků s veřejností. Tak to vnímám. Mám informace, že ČOV a Národní agentura pro sport, včetně vedení Dukly, oslovily pana ministra obrany Metnara a jedná se o možností otevření pro olympioniky. Nejde jen o střelce, ale i další individuální sportovce a nejen dukláky.
Jde hlavně o to, aby se tam lidé nepotkávali...
Na sportovištích lze vytvořit podmínky a sestavit program tréninků tak, aby se nepotkalo víc lidí, třeba jen sportovec a trenér, já trénuji úplně sám. Vím, co potřebuji. Věřím, že to brzy dobře dopadne. Plně nařízení respektuji a ani ho neberu jako nějakou tragédii. Nikomu volno zase tolik neublíží, když ani nevíte, na co vlastně trénujete. Ruší se nebo překládá jeden závod za druhým a podle mne stejně dopadne i květnové mistrovství Evropy v Paříži.
David Kostelecký
Takže se na brokovnici v těchto dnech jen díváte?
Kdepak, trénuji postoj a nasazení, říkáme tomu sušení. Pavouci se v ní určitě neusadí. Doma mám prostor na udržování fyzičky a hodně tréninkových pomůcek, rotoped, běhací, pás, veslařský trenažer i další stroje, samozřejmě také činky. Mám na tuhle přípravu i víc času.
Doma vás je pět. Vy, manželka Lenka, bývalá slovenská reprezentantka ve skeetu, a tři synové. Nejdete si už na nervy?
Není to lehké, ale situaci zvládáme. Prakticky nechodíme už od uzavření školy mimo náš dům a zahradu. Jen na nákup. Devítiletý Denis je třeťák, hodně se s ním učíme, dostává ze školy zadání, co má dělat. Pětiletý Alan a tříletý Daniel se zabaví. Pochopitelně se jim věnujeme, vymýšlíme hry. Chodí se mnou cvičit, když svítilo sluníčko, jezdili po dvoře na kole, opékaly jsme vuřty, udělali jsme jim opičí dráhu, aby se vyřádili a vybili energii. Teď je venku zima, takže jsme doma. Ale zvládáme to. Třeba si uklízíme a třídíme věci. Já si rodiny v sezoně tak jako teď neužiju. Beru to z té lepší stránky, ale někdy je to na hlavu (směje se).
Jste v kontaktu s ostatními střelci a kamarády?
Ve velmi úzkém, tedy prostřednictví mobilu a elektroniky. Třeba s jedním kamarádem jsme si dali závod na veslařském trenažéru, s Jirkou Liptákem si voláme denně. Bydlí kousek ode mne, ale dodržujeme nařízení vlády a nenavštěvujeme se. Posíláme si různé blbiny pro obveselení.
David Kostelecký má přesnou mušku.
Vše směřuje k tomu, že přeložena bude i olympiáda v Tokiu, mrzelo by vás to hodně?
Mrzelo, ale neprožívám situaci nijak dramaticky. Chápu, že sportovec, který se chystá a těší na svoji první olympiádu, situaci snáší psychicky hůř. Já pojedu na pátou, první byla v Atlantě, Peking jsem vyhrál, v Sydney a Riu byl ve finále. Teď jsou uzavřené hranice, nikdo neví, na jak dlouho, a netýká se to jen Česka. Když nám tady povolí závody, můžeme je střílet jen mezi sebou.
Vám by odklad olympiády nevadil?
Za stávající situace považuji za správné, že by se olympiáda přeložila třeba o rok. Vždyť spousta zemí už řekla, že do Tokia sportovce letos nevyšle. Vím, že to není jednoduché. Velmi často jsme v kontaktu se švagrovou, slovenskou střelkyní a členkou Komise sportovců MOV Dankou Bartekovou. Ona teď sedí hlavně u počítače, skoro denně mají telekonference, je v on-line kontaktu s kolegy z komise, se členy MOV a představiteli sportovních federací. Snaží se, aby všichni sportovci měli na přípravu férové podmínky. Jsou to velice složitá jednání. Odložením by byl i čas na regulérní kvalifikace.
Říkáte to skoro tak, jako byste se na odklad těšil...
To zrovna ne, ale dívám se na věc i z druhé strany, hledám pozitiva a tím může být i prodloužení mojí kariéry. V květnu mi bude pětačtyřicet let. Nepřemýšlím, že bych po Tokiu skončil, ale říkal jsem si, že by to byla nejspíš poslední olympiáda. Kdyby byla přeložena na rok 2021, nebo dokonce 2022, přiblížila by se ta další, a tak přemýšlím, že když by mi to dál šlo, byla by Paříž 2024 tak blízko, že bych o ni zabojoval.
Ale co s kvalifikacemi na Tokio, které nejsou uzavřené?
Podle mne jsou dvě řešení. Když se Tokio přeloží, lze kvalifikace a odložené šampionáty odstřílet na podzim nebo hned zjara příštího roku. Tím druhým řešením by byla nominace na základě umístění na žebříčku, světovém a kontinentálním. Myslím teď na kolegu skeetaře Tomáše Nýdrleho. On by to místo nejspíš dostal, i když si ho chce férově vystřílet. Tohle řešení by ale nebylo spravedlivé. Je tu deset patnáct skvělých střelců, šampionů a medailistů z velkých soutěží, kteří účastnické místo v Tokiu ještě nemají. Ti se soustředí na poslední kvalifikace a věří si. Takhle by o tu šanci přišli.
Sportovní střelec David Kostelecký se zlatou medailí za vítězství na Evropských hrách v Minsku.
Máte úzké vazby na Itálii, sledujete, co se tam děje?
Sleduji a je mi strašně smutno... Itálie je můj druhý domov, mám tam spoustu přátel, o některých mohu říct, že jsou takřka členy rodiny. Jsme často na Facebooku. Píší hrozné věci. To, že my musíme sedět doma, není nic strašného. Je pro mne zdrcující, když se dozvídám, že několik jich už na koronavirus zemřelo, a už se nikdy nepotkáme... Z tohoto pohledu je teď sport opravdu nepodstatný. Důležité je, abychom přežili tuhle hrůzu, aby se situace obrátila, přibývalo vyléčených a lidé po celém světě přestali umírat na COVID-19. Proto respektuji všechna nařízení, i když třeba nejsou příjemná, ale děláme to pro sebe, pro svoje blízké.
