Článek
Šonku čeká pátá sezóna v šampionátu, loňské celkové deváté místo ho nenadchlo. Nadšení z druhé příčky v japonské Čibě vzalo několik penalizací, které osmatřicetiletého pilota stály body. A tak v krátké zimní pauze hledal rezervy: v hlavě, na těle i v technice.
Psychology vzal na milost
Angažování psychologa? Ještě před pár lety tuhle cestu tvrdošíjně odmítal. „Ať už jsem dělal gymnastiku nebo lítal, vždy jsem si myslel, co mi může někdo vyprávět, když sám vím, co na mě před závody funguje,“ líčí. Vloni názor změnil. I s jeho zkušenostmi totiž se Šonkou umí zacloumat nervozita.
„Pořád jsou závody z poloviny o hlavě. Jemná koordinace rukou a nohou při řízení je klíčová. Když jste moc nervózní, pak takzvaně sedíte za letadlem, to si dělá, co chce, a nemůžete vyhrát,“ ví. „Rozhodují desetiny a to, jak se člověk dokáže soustředit a od všeho oprostit. Takže i na psychice budu dál pracovat,“ plánuje.
Místo kil agregáty
Kdyby bylo na něm, dopřál by si Šonka častěji třeba oblíbené knedlo-vepřo-zelo. Jenže s trochou nadsázky ho každá podobně vydatná večeře může připravit o část letadla.
„V pravidlech je daná celková váha letadla s pilotem. Já se svou výškou patřím k těžším pilotům a potřebujeme přidávat na letadlo agregáty, co by se hodily třeba kvůli chlazení. Tak jsem loni létal o deset kilo lehčí než je má standardní váha, musím se hlídat,“ přiznává.
Hangáry se zavírají
Největší alchymií jsou ale úpravy samotného letadla. „Na motor sahat nemůžeme, dá se měnit prakticky jen aerodynamika. Ale vymyslet něco, co funguje za každého režimu v rychlostech od 200 do 400 kilometrů za hodinu i při přetížení od nuly do 12 G, je strašně složité,“ říká.
Přesto se o to týmy pokoušejí. Šonka na vývoji spolupracuje s brněnskou Univerzitou obrany. A funguje i špionáž. „Když někdo přijde s něčím novým, všichni chodí na záchod kolem jeho hangáru. Hlídáme se. Týmy hangáry zavírají, aby si udržely výhodu aspoň na začátek sezóny, ale pak se stejně letadla pohybují po letišti a týmy mají i své fotografy,“ dodává Šonka.
