Článek
Při letošním startu italské překážkové sezony v Pise jste nastřádal šest vítězství, epidemie ale dostihový provoz stopla. Kolik vrásek vám to přidělalo na čele?
Je to opravdu velký problém. Živí mě dostihy v Itálii a nevím, kdy se tam v nejbližší době dostanu. V Česku závodím pochopitelně taky, ale neodjezdím tady toho zase tolik. Teď to samozřejmě není ještě znát, ale každým měsícem, o který se tento stav prodlouží, to bude citelnější. Člověk má nějaký životní styl, hypotéku... S tím může být potíž.
Jak budete nepříjemný problém řešit?
Nějaké úspory mám, ale čím víc se to bude prodlužovat, budou se pochopitelně tenčit. Takže v tomhle směru to vidím špatně. Ale věřím, že se to snad nějak rozjede... V Itálii se jezdí za trochu jiný peníze než v Česku. Průměrný dostih se běží o dotaci 15 tisíc eur, větší dostihy jsou od třiceti do šedesáti tisíc a prestižní Gran Premio pak 250 tisíc eur.
Od začátku loňského roku znovu spolupracujete s Josefem Váňou. Jaký dopad budou mít omezení na vaši stáj?
Velký. Jezdím pro pana Váňu, ten má italského majitele, který má u něj padesát koní a běhají převážně v Itálii. Takže ztráta bude veliká.
Gran Premio di Merano, největší italský překážkový dostih, jste v září s L'Estranem premiérově ovládl. Smiřujete se s tím, že na tamní závodiště letos nevyrazíte?
My furt věříme, že to nějak bude. Ani si to nedokážu představit...
Právě Merano, které leží v provincii Bolzano, se nachází v ohnisku nákazy. Máte zprávy, jestli se nakazil někdo z vašich přátel nebo známých?
Co jsem se ptal, nemoc je díky bohu obíhá obloukem. Ve městě tolik případů nebylo, jezdci ke koním chodili. Přímo v Meranu to naštěstí nebylo tak rozjetý, mají situaci docela pod kontrolou. Daleko větší problémy jsou kolem Milána, kde jsou taky dostihové stáje. Karanténu tam mají horší. V Lombardii je to opravdu katastrofa.
Itálie aktuálně eviduje přes 143 tisíc nakažených a více než 18 tisíc obětí. Mrazí vás z toho v zádech?
Fakt děsivý. Hlavně když jsem viděl některá videa, jak nestíhají v nemocnicích. Pacienti leží na chodbě, dávají je do tělocvičen nebo kam se prostě dá... Je hrozný vidět, jak se to nezvládá a pořád přibývá výrazný počet dalších nakažených lidí.
Vy i celá rodina jste v pořádku?
Ano, jsme zdraví. Ani neznám nikoho kolem sebe, kdo by byl nakažený. Já z koronaviru tolik strach nemám, protože vím, že lidi s dobrou imunitou a ti, kteří jsou zdraví, mají v případě nákazy často lehčí průběh onemocnění. Hlavně tedy doufám, že koronavirus nepotká někoho známého ze starších lidí.
Ke koním chodíte pravidelně?
Ano. Ke koním se může, o zvířata se musíte postarat, nakrmit je. Ale jenom je tak nějak udržujeme v malém tréninku, protože nevíme, kdy se sezona rozjede. Chodí normálně ven, akorát že to nedělají tak intenzivně a v takové rychlosti. Žádné časování formy není, žádný tréninkový plán se nedělá. Koně se pohybují, protože to potřebují. A já se udržuju v nějaké kondici.
Jak tedy momentálně vypadá váš denní program?
Dopoledne odjezdím čtyři koně, v poledne se vrátím a pak jsem doma ve Vysoké Libni s rodinou. Pomůžu dětem s úkoly a když to jde, jdeme si s klukem chvíli zaběhat. Pepovi je třináct let, hraje fotbal za žáky Roudnice nad Labem, tak aby se taky trochu udržoval v kondici, když se kvůli koronaviru bohužel nemůže hrát. Než epidemie vypukla, chodil třikrát nebo čtyřikrát týdně na tréninky, na které ho vozím. Fotbal ho baví, jezdit se ale bojí. Ke koním tíhne spíš dcera Linda, je jí deset a jezdí pony ligu.
