Článek
Šla jste do patnáctistovky s klidnou hlavou, když jste měla už dvě zlaté medaile?
Byla jsem absolutně v klidu, ale když jdete na start v Heerenveenu a ještě proti Holanďance, vždycky vás to vybičuje k velkým výkonům. Při bitvě s Jolingovou byla atmosféra nádherná. Čas mluví za všechno.
Jak jste prožívala jízdu Richardsonové, která vás nakonec porazila o pět setin sekundy?
Byl to kousek, měla toho plný kecky, zpomalovala, ale nakonec to pro mě o pět setin nedopadlo. Nakonec jsem byla i z toho čtvrtého místa strašně šťastná, to je pecka.
Opravdu jste necítila z bramborové medaile na patnáctistovce velké zklamání?
V první chvíli mě to mrzelo, ale tak dobrý čas se nejezdí každý den. Řekla jsem si, že je to čas na hranicích mých možností, takže bych byla spokojená, i kdybych skončila hůř. Z toho času mám opravdu ohromnou radost.
Prožila jste velmi náročný den. Jak se dá připravit na druhý závod za necelé dvě hodiny?
Patnáctistovka byla pro mě priorita. V sobotu jsem jen odpočívala, byla se projít, chvilku na kole a až v neděli ráno jsem šla na led. Vypadalo to, že jsem zapomněla bruslit, po prvních krocích jsem málem upadla, pak to bylo dobré. Byla jsem na patnáctistovku odpočatá. Mezi oběma závody jsem se pak jen vyjela na kole, abych dostala únavu z nohou. Ale bylo znát, že jsem všechno dala do patnáctistovky. Trenér Novák dokonce uvažoval, jestli mě z hromadného startu neodhlásí, ale chtěla jsem to jet, protože má zejména tady v hale Thialf svoje kouzlo.
Dvakrát jste zkusila ujet, ale nakonec to nevyšlo. Jaká byla taktika?
Nejprve jsme to zkusili po osmém kole s Claudií Pechsteinovou. Jenže ona neměla rychlost, musela jsem ji postrčit. Brzy nás dojely, nikdo nechtěl střídat. Po třetí bodovačce jsem to zkusila znovu se zbytkem sil, tentokrát sama. Jedno kolo se mi jelo hezky, ale pak už mi docházely po té patnáctistovce síly. Jet po dvou hodinách další závod, je hrozně těžké. Vlastně jsme z patnáctistovky startovaly jen dvě s Kanaďankou Ivanií Blondinovou.
Nespokojená ale nejste...
Určitě ne, zazávodila jsem si. Zkusila jsem to. Nenechala jsem jim to zadarmo, nechtěla jsem se jen vozit v háku. Bohužel se mi nepodařilo ujet.
Jak se vůbec díváte na závod s hromadným startem?
Je to dobrý trénink, určitě i zajímavý závod. Vadí mi ale, že se nestřídá. Holanďanky jedou ve dvou, pověsí se za mě a pak si to chtějí rozdat mezi sebou. Totéž Kanaďanky nebo Japonky či Korejky. Domácí závodnice si to pak skutečně rozdaly v posledním kole. Za mnou se pořád držely ty Holanďanky, ale nechtěly střídat. Když mi pak došly síly, bylo jasné, že ve spurtu už nemám šanci.
Můžete v budoucnu spolupracovat s Nikolou Zdráhalovou, která vás vlastně porazila?
K tomu bodu a umístění jí blahopřeji. Když jsem jela vzadu a ona se drala pro ten bod, byla radost na ni koukat. Myslím si, že už příští rok můžeme jet závod s hromadným startem jako dvojka a budeme se moci měřit se soupeřkami, které jezdí s takovou taktikou.
Chtěla byste jet závod s hromadným startem i na olympiádě?
Nevím, uvidíme, to je ještě ve hvězdách, olympiáda je za tři roky.
S jakými pocity nakonec odjíždíte z Heerenveenu?
Se skvělými. Mám dvě zlaté medaile ze tří a pěti kilometrů. To byl hlavní cíl. Na patnáctistovce jsem si zajela svůj nejlepší čas v Evropě a k medaili chybělo pět setin sekundy, to není ani půl metru... Zklamání rychle vyprchalo, protože čas byl opravdu dobrý. Nevyšel mi závod s hromadným startem, ale v něm jsem to prostě zkusila. Všechny síly jsem dala v neděli do patnáctistovky.
