Článek
Užila jste si na Štrbském plese změnu, k níž jste musela s celým týmem přistoupit, nebo se vám stýskalo po Itálii?
Soustředění naprosto splnilo očekávání. Já jsem v Tatrách byla vlastně poprvé v životě. Nikdy jsem se do těchto končin kvůli závodnímu kalendáři nedostala. Léto jsem trávila v Itálii, zimu po závodech. A docela mě Tatry překvapily. Užila jsem si krásné prostředí. Mohli jsme napodobit trénink v Itálii, za což jsem ráda.
Tatry jsou pravidelně cílem mnoha českých turistů. Poznávali vás hodně?
Zaskočilo mě, kolik je zde lidi z Česka. Ve středu jsme měli výstup na Rysy. Potkali jsme pána, který mi říkal, že je z Nového Města na Moravě a doma mě za celý život nepotkal, a pak na mě narazí v Tatrách. Žádostí o společnou fotografii bylo docela hodně. Ale sportovců bylo v Tatrách mnoho. Chystali se tam čeští zápasníci, viděla jsem slovenské biatlonistky.
Martina Sáblíková s doktorem Grodlem, který patří do okruhu lidí, na něž se rychlobruslařka může kdykoliv obrátit.
Jak vypadaly tréninkové dávky na Štrbském plese?
Šlo o dvě nebo tři fáze. Klasikou je posilovna, pak nějaké skákání, běhání a cyklistika. Vzali jsme si horská kola a musím přiznat, že jsem čekala trošku více bikových tras. Ale vystačili jsme si. Snažíli jsme se poznat v sedle okolí a našli jsme si kopce, které jsou pro nás ideální.
Co pro přípravu rychlobruslařů znamená ideální kopec?
Deset a více procent. Jsme na podobný sklon zvyklí. V dosahu byly i mírnější kopce, kde se dá trénovat zase trošku odlišněji. Ale nejvíce nám vyhovují svahy s dvoučíselným procentuálním sklonem. I proto jsme si brali horská kola. Když bychom nenašli ideální cesty na silnici, těžko bychom se závodními speciály vyráželi do terénu. Ale bikové kolo zvládne vše, nemluvě o vhodných převodech do těchto stoupání.
Byla jste před cestou do Tater nervózní ze změny prostředí pro letní přípravu?
Byla. Vlastně více než patnáct let jsem jezdila do italského Collalba. Takže Štrbské pleso bylo takovou cestou do neznáma. Říkala jsem si, jestli zde půjde absolvovat tréninkový plán podle našich zvyklostí. Ale variant zase tolik nebylo. Tudíž když přišlo vedení rychlobruslařského svazu s myšlenkou na soustředění v Tatrách, byla jsem ráda. Byť jsme nevěděli, co nás čeká.
Museli jste tréninkové plány vyzkoušené a adaptované pro italské prostředí v Tatrách měnit?
Minimálně. Je to tak, že máme daný určitý objem, co je na soustředění třeba splnit. Našli jsme si pro všechna cvičení odpovídající místa. Ten trénink není jen o mně, ale o celé skupině. Měli jsme štěstí, že sice občas sprchlo, ale bylo relativně teplo. Tudíž na kole šlo jezdit denně, byť občas jsme se vraceli trošku zmáčení. Vždy jsme večer nastudovali předpověď a podle toho načasovali jednotlivé fáze tréninku.
Martina Sáblíková vyhrála Bikemaraton Drásal České spořitelny, druhý díl seriálu Kolo pro život.
Na soustředění jste vyrazila po absolvování bikamaratonu Drásal. Nepoznamenalo šest a půl hodiny v sedle kola úvod soustředění?
Bála jsem se, že to bude horší. Ale nejsvízelnější byl vlastně hned večer po závodě. Popravil mě totiž přístup k jídlu. Nějak špatně jsem si zapamatovala závěrečný profil a vynechala poslední bufet, což mě poznamenalo i na celý další den. Ale to jsem absolvovala přesun do Tater, a když pak přišel první den soustředění se stoprocentní zátěží, už jsem byla v pohodě.
V dubnu vás potkala mrzutost v podobě zlomeniny nártní kůstky. Musíte mít v tréninku úlevy? Limituje vás zranění?
Vůbec ne. Noha stoprocentně drží. Nejenom na kole, kde tolik netrpí, ale i při skákání nebo v posilovně. Ani když jsme šli více než dvacet kilometrů na Rysy v hodně náročném a kamenitém terénu, tak jsem necítila žádnou bolest. Přitom jsem se hodně bála momentu, kdy se noha ozve. Ale vůbec nenastal. Ani neumím vyjádřit, jak moc jsem vděčná panu doktoru Pilnému ze Ždáru nad Sázavou, který je primářem ortopedie nemocnice v Novém Městě na Moravě. Během jara mě zachránil dvakrát.
Martina Sáblíková s doktorem Pilným, který rychlobruslařce ošetřoval zlomenou nohu a roztrženou ruku.
Dvakrát? Copak zlomenina nohy nebyla jediným zádrhelem v přípravě?
Ještě mě potkala jedna patálie, když jsem upustila skleničku, snažila se ji zachytit a rozřízla si palec na ruce. Myslela jsem, že to spraví náplast. Ale pro jistotu jsem panu doktorovi poslala fotografii. Přišla mi odpověď, že se sejdeme za dvacet minut v ordinaci, kterou si nově otevřel právě ve Ždáru a mám to blízko. Šití bylo totiž nezbytné. V takových situacích jsem ráda, že mám člověka, na něhož se mohu stoprocentně spolehnout. Už jenom kvůli tomu, že mám fóbii z injekcí. Vidím injekci a zdrhám... Tudíž mít lékaře, k němuž mám důvěru, je pro mě strašně důležité. Čtyřiadvacet hodin denně je připravený mi pomoci, stejně jako doktor Grodl, jemuž se zase svěřuji s těmi relativními prkotinami, s jejichž řešením vždy pomůže.
Je pro vás hodně složité podstupovat veškerý letní dril při vědomí, že dost možná nadcházející sezona bude poznamenaná pandemií koronaviru a všechny závody se neuskuteční podle plánu?
Představa, že se dřu a možná nebude šance předvést vše následně v závodech je trošku stresující. Pak si pochopitelně říkám, jestli intenzita přípravy není zbytečně vysoká, že bych mohla trošku ubrat. Ale to mi svědomí nedovolí. Nastavila jsem si v hlavě vše směrem k olympiádě 2022. Ta je pro mě klíčová. Tudíž i kdyby letošní sezona nebyla z pohledu závodního stoprocentní, nebudu se z toho hroutit, protože vrchol přijde až příští zimu. Ale umím se vžít do pocitů sportovců, kteří měli letos bojovat o medaile v Tokiu. Musí to být hrozné a velice složité z hlediska motivace.
Martina Sáblíková a Nikola Zdráhalová před tréninkem na silničním kole.
Nepodlehnete při vidině nejasné sezony občas svodům lehce hřešit a porušit životosprávu?
Při třífázovém tréninku tělo potřebuje dostatečný příjem energie, navíc už mám zaběhnuté určité rituály. Ale třeba když jsme absolvovali výstup na Rysy, tak jsem si dopřála kapustnicu s klobásou a náramně jsem si ji vychutnala. Vím, co si mohu dovolit. Ale po těch letech znám svoje tělo. Výdej je vážně obrovský. Tudíž když jsem měla chuť na zmrzlinový pohár, nemučila jsem se a dopřála si ho.
