Článek
V minulé sezoně jste získala na světových a evropských šampionátech tři zlaté medaile a třikrát překonala hranici světového rekordu na dlouhých tratích. Dá se vůbec něco takového zopakovat?
To asi ne... Časy, které jsem v minulé sezoně zajela, byly nad očekávání nejen mé, ale asi všech lidí. Neslibuji tituly, ale jako vždy se o ně chci poprat. Příprava byla velmi dobrá, zajela jsem rychlejší časy než před rokem. To mě pozitivně naladilo. Chci tu přípravu prodat v závodech, ale jakou mám formu, nevím, to se ukáže až na závodech. Musím respektovat i soupeřky. Uvidíme, jak to nakonec dopadne.
Startujete v Minsku, jak se na úvodní závod těšíte?
Pořád mám velkou motivaci, takže hodně. První závody Světového poháru jsou ale dost stresové, jde také o kvalifikaci na světové šampionáty.
Rychlobruslařka Martina Sáblíková na předsezonní tiskové konferenci v Praze.
Vstupujete do dvaadvacáté sezony, vzpomenete si na svoje začátky?
Pamatuji si, že jsem jezdila na kolečkových bruslích a přišla na první trénink. Bylo to fajn. Pak jsem šla jednou ven a potkala děcka z klubu. Ptala se, jestli jdu na trénink. Nejdřív jsem nezabrala, pak jsem poslala bráchu domů a šla s nimi. To už jsem znala i trenéra Petra Nováka, s nímž spolupracujeme dodnes.
Můžete se vůbec ještě v něčem zlepšit?
Těžko říct, asi v hlavě, protože jsem před závody až moc nervózní, a pak ledacos pokazím, a také v posilování.
Najdete ještě tréninkové deníky ze svých začátků?
Našla jsem jeden dokonce z roku 1999, nedávno jsem ho ukazovala našim děckám v klubu. Bylo docela vtipné si v něm číst. Až později jsem do nich začala psát svoje předsezonní motta. Zajímavý, a hlavně úsměvný byl pohled na tréninkové dávky z mých začátků, docela se za ty roky změnily (úsměv). Ale přiznám se, že mě někdy psaní tréninkového deníku nebaví. Třeba když jsme na soustředění v Collalbu, a trénink je stejný nebo se jen lehce obměňuje. Ale vedu si ho, protože se hodí, když se zpětně podívám, co jsme dělali, zejména, když mi zrovna něco nejde a hledám, jak jsme to řešili před tím.
Český rychlobruslařský tým: (zleva) Martina Sáblíková, trenér Petr Novák a Nikola Zdráhalová před startem sezony 2019/2020.
Před rokem jste po zdravotních problémech přemýšlela i o tom, jestli budete vůbec dál závodit. Nakonec z toho byla skvělá sezona. Jak jste na tom hlavně zdravotně po roce?
Nesrovnatelně lépe. Mohla jsem jezdit na kole, posilovat naplno. Nic mě nebolí, všechno drží, pro mne je to až překvapivé. To mě naplnilo pozitivní energií. Navíc mám kolem sebe spoustu mladých lidí, vidím, jak makají, posouvají mě tím dopředu. V přípravě mám i nové cviky, které dělám třeba ráno, podle situace je upravujeme. Máme výborný tým, takže lékař, který s námi jezdí na velké závody, ale i fyzioterapeut nebo masérka, reagují okamžitě, když se objeví nějaký problém. Nenecháme to dojít daleko, aby z malého pak byl velký. Rychlobruslení pořád miluji, motivace mi nechybí, ani neregistruji, že už jezdím tak dlouho.
Jaký je to vůbec pocit, být o víc než osm let starší, než Nikola Zdráhalová a o dvacet než ti nejmladší členové týmu?
Děcka to neřeší, spíš někdy já, ale když jsem s nimi chovám se jako oni, i když to jsou takoví puberťáci (smích). Je s nimi legrace, dostanou mě z blbé nálady, což mi pomáhá, cítím se mezi nimi skvěle. Dobrá parta v týmu je moc důležitá. Oproti mladým máme s Nikolou jednu výhodu, nemusíme večer odevzdávat mobilní telefony (úsměv).
Podepsala jste smlouvu s novým generálním partnerem Pojišťovnou NN, co to pro vás znamená?
Jistotu a moc si jí vážím.
