Článek
Jaký výsledek by vás v Dánsku potěšil?
Už několik let věřím v postup do třetího kola, což by znamenalo 9. až 16. místo. Znamená to dva vyhrané zápasy a v prvních dvou kolech musíte potkat někoho ze šestnácti nasazených. Teď by na mě vyšel ve 2. kole šestý nasazený z Číny, jehož jsem porazil na turnaji v roce 2010 pár dnů předtím, než se přišlo na ten průšvih (rakovina varlat – pozn. red.).
V badmintonu se mění systém počítání, ale teď se vracíte k tomu původnímu.
Přijde mi to trochu nešťastné. Testuje se nový systém na tři vítězné sety do jedenácti, ale na šampionátu a pak na mistrovství republiky se hraje podle starého systému. Pro hráče je to strašný bordel, teď jsem trénoval na systém do 11, před mistrovstvím světa to zase překopali…
To trénujete jinak na sety do 11 bodů a jinak do 21 bodů?
Je to trošku jiné. Pořád je to badminton, ale jsou trochu jiné nároky na fyzický fond. Do jedenácti je hra hodně dynamická už od první výměny, do 21 se i taktizovalo, člověk mohl trochu polevit. Ale myslím, že nový systém náš sport zatraktivní. Jednak se zápasy zkrátí a také dá větší šanci papírově slabším soupeřům. Zažil jsem i teď v Brazílii, že ti, kteří jsou v žebříčku pode mnou, jdou do zápasu najednou víc namotivovaní.
Jaké další poznatky jste si z Brazílie odvezl? Ještě se nehrálo v olympijské hale…
Tahle bude během olympiády tréninková, ta hlavní ještě není připravená. Už tam trochu byla cítit olympijská atmosféra, ale třeba organizační stránka celkem vázla.
V čem?
Ubytovali nás v pěkné bezpečné čtvrti kousek od pláže vzdálené 22 kilometrů od haly, což při dobré dopravě znamenalo 35 minut autobusem, ale v reálu jsme to nikdy nedali pod padesát, jednou jsme jeli také hodinu a tři čtvrtě. Kvůli dopravě, a také třeba řidič vůbec nevěděl, kam jet. Takže se mi stalo, že jsem na jeden zápas přijel osm minut před začátkem, což byly hrozné nervy. To by se nemělo stávat na turnajích téhle kategorie.
Obhlédl jste i další sportoviště?
Měl jsem trochu času, zároveň termín turnaje byl shodný s brífinkem tiskových mluvčích olympijských výborů, tak jsem bydlel ve stejném hotelu s těmi českými. S nimi jsem byl denně v kontaktu a viděl fotky a záběry, ve volném dnu jsem pak s nimi vyrazil na obhlídku některých sportovišť a plánované olympijské vesnice. Přípravám samozřejmě pomohl šampionát ve fotbale, některé věci jsou vyzkoušené a fungují. A ty, které nejsou tak dobře připravené nebo nefungují, nám samozřejmě neukazovali. Ale celkově si myslím, že to nakonec dopadne dobře. Jak chodily negativní zprávy, tak jsem se uklidnil a přijde mi, že hry zvládnou.
Jen se asi bude třeba vybavit portugalštinou…
S angličtinou je tam velký problém. I na hotelu, který mi přišel hodně turistický, na recepci neuměli anglicky, natož ve městě. S tím asi bude problém i během olympiády, ale zažili jsme to před šesti lety v Pekingu, kde jsme se nedomluvili, ale mělo to také své kouzlo.
