Článek
„Šplhám na tuhle horu, protože mě a ostatní postižené lidi nechce svět vidět. I jako úspěšný paralympionik jsem byl v podstatě neznámý a utekla mi šance reprezentovat těch 600 miliónů handicapovaných na Zemi. Teď chci na Kilimandžáro a z jeho vrcholu metaforicky zvolat: Všímejte si mě! Všímejte si nás!“ popsal Waddell své pohnutky pro uspořádání expedice na stránkách své nadace One Revolution.
Cestou na vrchol musel někdejší nadějný lyžař, který ochrnul po úrazu v roce 1988 v pouhých dvaceti letech, otočit převody svého biku pojmenovaném Bomba více než půlmiliónkrát. Na nejvyšší bod černého kontinentu se dostal po sedmi dnech. „Každý den jsem strávil na kole okolo devíti hodin. A nevycházím z úžasu, že jsem to vydržel. Když jsem vyjel na vrchol, tak jsem byl jako hromada šrotu. Přišlo mi, že tlačím na vozíku pětimetrákový náklad,“ líčil Waddell po návratu z afrického dobrodružství.
Fyzické martyrium, kterým si během týdne na svazích Kilimandžára prošel, ale bylo rychle zapomenuto. „Když jsem byl nahoře, myslel jsem na to, že to nedělám pro svou slávu. Věřím, že se mi podaří pohnout tím, jak společnost vnímá handicapované. Doufám, že přispěji k tomu, aby se na postižené tak často nezapomínalo,“ dodal úspěšný paraplegik.
Waddell se brzy po osudovém úrazu vrátil ke sportu a v roce 1990 se stal členem amerického paralympijského týmu. Do roku 2002 se zúčastnil čtyř zimních a jedné letní paralympiády, kde dohromady získal celkem třináct cenných kovů. Do historie vešel především svou bilancí z roku 1994, kdy v norském Lillehammeru získal zlato ve slalomu, obřím slalomu, super-G i sjezdu.
