Článek
Nepřepadá vás bezmoc, když jste podali sérii trestních oznámení na bývalého ředitele Sazky Aleše Hušáka, a stejně ho policie dosud neobvinila a nezahájila jeho stíhání?
Zoufalý nejsem, protože samozřejmě vím, že ta kauza je velmi složitá, pro Hušáka pracovala řada právníků, a hlavně si nechával všechno odsouhlasit představenstvem, pro které manipuloval s údaji a předložil je po svém. On má jediný způsob obrany, že vše bylo schváleno, ale že se to dělo na základě jím předložených upravených údajů, což jsme schopni prokázat, je jiná otázka. My rozklíčovali momenty, kde se dá jednoznačně odvodit jeho osobní odpovědnost, ale mrzí mě, že není odvaha celé jednání vyšetřit.
Z čeho tak usuzujete?
Pokud přijde do konkurzu firma, která má sloužit k produkování peněz na veřejné účely, v tomto případě pro sport, tak to znamená, že se veřejné orgány o to měly více starat. Jenže u Sazky se nestaraly předtím, tak se nestarají ani teď. Nikdo nedokázal její insolvenci včas zabránit, a jestli o tu věc dál nemají zájem, vše jen potvrzuje, že provázanost Sazky s politikou byla velmi úzká a nikdo se do toho nechce pustit. Nejde jen o to, aby byl někdo stíhán, ale přece nemohou být takhle přehlížené majetky, které slouží veřejným účelům.
Krach Sazky je ale přece i průšvihem ČSTV jako jejího největšího akcionáře.
Samozřejmě. Proto se jako Česká unie sportu, která je následovníkem ČSTV, tak důsledně snažíme celou věc rozklíčovat. Abychom důsledně ukázali, jak se to stalo, že nemáme zájem něco schovávat. Víc bohužel nemůžeme dělat. Pokoušíme se získat aspoň minimum prostředků zpátky i civilní žalobou na Aleše Hušáka na náhradu, a kdyby to vyšlo, všechny získané finanční prostředky půjdou do sportu.
Proč tedy ČSTV nezasáhl?
Nebyl nikdo, kdo by zkoncentroval proti Hušákově jednání odpor. Odhlasovali vše, co jim ředitel Sazky navyprávěl, manipulace byla brutální a většina lidí nepochybovala, že je vše v pořádku. Šlo jen o statečnost jednotlivců, kteří proti němu vystupovali, ale v tu chvíli Hušák proti nim rozjel kampaň, která ve sportovním prostředí nemá obdoby. Chyba byla, že lidi ze sportovního prostředí, kteří působili ve vedení Sazky, neabdikovali. Nešli od toho, zůstali pasivní. Někteří za to měli velké výhody, jiní se báli a nenašli odvahu, a navíc ta jejich vina byla rozmělněna mezi tolik lidí, že se čistě osobní odpovědnost vytrácela.
Proč se sport jako celek nebyl schopen výrazněji postavit Hušákovi?
Narážel na jeho totální cynismus. Hušák používal metodu cukru a biče. Cukr těm, kdo mu sloužili, a bičem dostali ti, kteří to odmítali. Čekaly je dehonestace, pomluvy a veřejné zostuzení. Navíc posiloval svou váhu zdůrazněním, kteří politici za ním stojí. Na všechno jsou důkazy v podobě záznamů jednání. On je slabý právník a nemožný ekonom, ale vynikající psycholog. V Sazce si žil jako na zámku a zaplatili to akcionáři, v drtivé většině tedy český sport. To pak nemohlo dopadnout jinak než krachem firmy. Řešení, jak tomu zamezit a udržet při životě firmu v hodnotě 3,2 miliardy korun, kterou měla ještě letos v lednu, den před zahájením insolvence, přitom dlouho existovalo. Vyhodit management, přijmout tvrdá úsporná opatření a sehnat strategického partnera.
Zmínil jste členy představenstva Sazky, které Aleš Hušák uváděl v omyl. Neměli by i oni vyvozovat odpovědnost ze své pasivity nebo neochoty vystupovat proti němu?
Vím, jak těžce to nese třeba Karel Malý. Musím říct ke cti posledního předsedy ČSTV Kořana, že cítí odpovědnost. Taky bývalý šéf olympijského výboru Jirásek se omlouval za své fungování v Sazce na plénu ČOV. Ale u ostatních jsem nezaznamenal, že by se omluvili sportovní veřejnosti. Nikdo z nich neřekl: „Já jsem bral milióny a tady přispívám na nějakou sportovní činnost, sportovní akci pro mládež." To mě na nich mrzí, že přestože vyplynula tato fakta a oni třeba nenesou trestní odpovědnost, tak nesou morální odpovědnost za to, co se stalo. Oni si píšou sami svou vizitku.
Hušák dělal svůj byznys. V představenstvu ale byli lidé, kteří tam byli za sport, měli hájit jeho zájmy a nedělali to. Jak s nimi Česká unie sportu může spolupracovat?
Když jsem byl navržen na předsedu, tak jsem vystoupil s podmínkou, že nechci, aby v orgánech nového výkonného výboru seděl kdokoli, kdo byl v orgánech Sazky. Jsme ale jen občanské sdružení a nemám jakoukoli pravomoc zasahovat do dění v jednotlivých sportovních svazech. Jasně se ukázala jedna věc, že sportovci nemohou nikdy spravovat takový majetek, musí to dělat profesionálové. To je vidět i na tom, že když jsme teď pronajali horská střediska, která byla vytunelovaná na krach, najednou vydělávají. Je to o způsobu starání se o majetek. To se netýká jenom sportu, ale celé společnosti, protože Hušákův přístup k Sazce byl čítankovým příkladem, jak špatně se v ní hospodařilo, a spíš než by se státní majetek opatroval, tak se rozděloval.
Ve vedení některých sportovních organizací ale zůstávají lidé s nálepkou blízkých spolupracovníků Aleše Hušáka. Proč se jich sport neumí zbavit?
Pokud máte mysli šéfa plavání Vladimíra Srba, který byl dlouhá léta předsedou ČSTV, tak ten v posledním roce aktivně vystupoval proti Hušákovi a často dával připomínky, jak se dají některé věci zachránit. Pak je tu Roman Ječmínek, prezident Autoklubu, který nese jako Hušákův tehdejší statutární zástupce velkou odpovědnost, ale u něj je to spíš otázka na členy Autoklubu. Já si o tom myslím své, v orgánech České unie sportu ho nenajdete.
Činnost ČSTV vůči Sazce ale mohly ovlivňovat i tak velké svazy jako fotbal či hokej.
Stranou bych nechal hokejového prezidenta Tomáše Krále, jenž pro nesouhlas s těmi kroky odešel jako první z představenstva Sazky. U tehdejšího šéfa fotbalu Ivana Haška byla spolupráce s Hušákem daleko užší a svoje vize, s nimiž do toho prostředí šel, vlastně zradil. Vážím si ho jako hráče a trenéra. Ale Hašek jako funkcionář zklamal. Hušák se během panování vždy zaměřoval na ty rozhodující svazy, aby je měl pod kontrolou a fotbal byl vždycky jeho pilíř. Jak jsem četl stenozáznamy z valných hromad, ani jedinkrát zástupce fotbalu nevystoupil proti tomu, co se dělo v Sazce.
