Článek
Po pádu jste nehnutě ležel na zemi a dlouho čekal na pomoc. Dostih přitom nebyl přerušený a zbytek pole zakrátko znovu proběhl těsně kolem vás. Vybaví se vám něco?
Moc ne, byl jsem mimo. Dostal jsem ránu do hlavy a měl otřes mozku. Průser byl, že jsem tam ležel asi dvě minuty. Mohlo to dopadnout hůř, koně mě mohly pošlapat a bylo by to fatálnější. Nevím, jestli to byla chyba komise, sanitky... To už nechám na jiných lidech.
Jak složité bylo po těžkém pádu vrátit se zpět do sedla?
Všechno záleží na jednotlivci. Mě znají, že jsem spíš takový tvrdší. Když spadnu a jde to, tak vstanu a jedu dál. Nejsem takový, že bych se nějak dlouho hojil. Po pár dnech jsem se už cítil docela dobře. Doktoři mě prohlíželi a řekli, že jsem v pořádku. Týden po pádu jsem se dostal na Talenta a vyhrál s ním čtvrtou kvalifikaci na Velkou.
Nemá pak člověk při tréninku podvědomě strach?
Ono všechno záleží, jaké má člověk pády, které jsou u překážkových jezdců běžné. Jestli má velké zlomeniny...Pak je druhá otázka, jestli se člověk vzchopí a zvládne další dostih tak, aby se nebál a riskoval. Protože abyste byl top jezdec, musíte riskovat, bez toho to prostě nejde.
Že jste tvrdý chlapík, se ostatně ukázalo už loni v listopadu, kdy jste si při dostizích v Trevisu nadvakrát zlomil ruku.
Vyloženě jsem se napíchl na čtyřmetrovou kládu, vymrštila mě asi pět metrů vysoko a přerazila mi ruku vejpůl. Celou zimu jsem marodil. Zanechalo to na mě následky, protože s palcem hůř manipuluju. Byl to ale jediný pád, který na mně zanechal nějaké stopy. Uvidím, až budu starý. Co budou dělat všechny ty šrouby a dráty, co ve mně jsou. Musím se zeptat pana Váni, jak se cítí, protože ten je taky sešroubovanej (úsměv). Jak vstává, rozhýbává se...
Do letošní Velké vyrazíte s Playerem, což je kůň z vaší stáje. Jak se vám jeví?
Je mladý, jeho dostihová kariéra stoupá. Hlavně chceme, aby z dostihu odešel v pořádku. Pipláme si ho už od čtyř let a jeho čas teprve přijde. Nemáme zkušenosti s tím, co udělá kilometr navíc, takže i pro nás bude výsledek překvapením. Dostih je to otevřený a bude to taky o štěstí. Paní Kabelková si přála, abych ve Velké jel Talenta, ale přítelkyně (trenérka Lenka Kvapilová) by mi to neodpustila a ani bych to neudělal, že bych nejel svého koně.
Jak budete v sobotu večer usínat?
Já už nemůžu spát teď (smích). Přeju si, aby bylo měkko a taky, aby dostih odsejpal.
