Článek
Sportovní střelec David Kostelecký se zlatou medailí za vítězství na Evropských hrách v Minsku.
Po vašem odstoupení z mistrovství Evropy se objevily informace, že to je s vámi hodně vážné, a dokonce může být ohrožen váš start na olympiádě v Tokiu. Byl jste na tom opravdu tak špatně?
Já to tak necítil. Nejprve mi objevili zlatého stafylokoka, a týden nato náběh na boreliózu. Dokonce mi zjistili i podezření na západonilskou horečku. Podle lékařů se ale podařilo vše zachytit v začátku. Dostal jsem silné léky a naordinovali mi klid. Měl jsem horečky, bylo mi zle, všechno mě bolelo, nemohl jsem se hýbat, ale medikamenty brzy zabraly. Cítil jsem se čím dál tím lépe. Žádné černé myšlenky jsem si nepřipouštěl. Bral jsem to jako že mám těžší chřipku. Léky už jsem dobral a cítím se dobře. Čekají mě ještě nějaká vyšetření, která by měla potvrdit, že jsem v pořádku a začínám normálně fungovat. Na mých čtyřiačtyřicet let jsem se z toho vykřesal dobře.
Ale na psychiku to musel být nápor. Jak jste to nejkritičtější období snášel?
Zpočátku špatně. Pět let jsem nebral žádná antibiotika, nebyl nemocný. Když jsem si našel na internetu, co všechno mohou tyhle nemoci způsobit, například zánět mozkových blan, napadení nervového systému, polil mě studený pot. Ale pořád jsem věřil, že se uzdravím.
David Kostelecký má přesnou mušku.
Jak jste přišel k borelióze, našlo si vás klíště?
Kdepak, žádné jsem neměl, ale když máte nízkou imunitu, stačí, aby vás píchl komár, nebo pokousaly ty malé mušky, co létají v létě, a můžete ji dostat. Stačí i jedna cesta letadlem, kde můžete chytit cokoliv.
Nemoc se projevila až na mistrovství Evropy, které jste nedokončil?
Ještě v srpnu před šampionátem jsem se musel kvůli zdravotním potížím odhlásit ze závodu na Slovensku. Netušil jsem, že to byly první příznaky. Odpočinul jsem si a odjel do Lonata, kde se začátkem září střílelo mistrovství Evropy. Tam se mi znovu udělalo zle, chtěl jsem ještě pomoci družstvu, měli jsme šanci na medaili. Jenže ráno jsem se probudil s horečkou a bolelo mě celé tělo, měl jsem problém dojít na snídani, tak jsem musel odstoupit. Za celou kariéru jsem nedokončil maximálně pět závodů.
Hovoříte o tom, jako by šlo o drobný problém. Vy jste našel na této vynucené přestávce nějaká pozitiva?
Za víc než čtvrt století, co střílím, jsem nikdy neměl tolik času na odpočinek. Jsem také člověk, který vydrží nicnedělání tak čtyři dny. Teď jsem musel vysadit na víc než měsíc. Možná si o to tělo takhle řeklo. Určitě mi pauza pomohla, cítím teď velikou chuť, vlastně prožívám restart. Mohl jsem se v té době také víc věnovat rodině, vodil jsem svoje tři syny Denise, Alana a Daniela do školy a školky i na kroužky. Pomohlo mi to psychicky.
Sportovní střelec David Kostelecký.
Můžete tělo už víc zatěžovat?
Postupně mohu zvyšovat zátěž. Už jsem byl ve fitcentru a zahrál si i tenis. Pochopitelně fyzicky na tom ještě nejsem, jak bych potřeboval.
V hlavni vaší brokovnice se nejspíš usídlili pavouci. Kdy je vyženete?
Už jsem je vyhnal, byl jsem si v Brně trochu vystřelil, ne na objem, to má čas, a nebylo to špatné. Teď nám upravují střelnici v Holasicích, takže ji co nejdřív vyzkouším. Když nebude velká zima a nebudou padat trakaře, půjdu si zastřílet, kdykoliv to bude možné.
Přípravu na vaši šestou olympiádu tedy nemoci neohrozily?
Vůbec ne! Naopak mi ta pauza pomohla. Jsem na olympiádu nažhavený. V nejbližších dnech přípravu doladíme. Vyjdeme z osvědčeného modelu. Domluvíme se, kdy pojedeme do tepla na soustředění, které absolvujeme závody Světového poháru. Určitě na Kypru, možná do Baku, ale mají ho přeložit jinam, vynecháme rizikovou Indii. Pojedeme do Tokia, kam jsou pozváni jen držitelé účastnických míst, aby si vyzkoušeli olympijskou střelnici. Je tu také mistrovství Evropy ve Francii. Pro nás to budou svým způsobem přípravné závody, bez stresu, protože s Jirkou Liptákem jsme Tokio vystříleli. Jen Česko, USA a Britové mají v Tokiu dvě místa. Hry začínají koncem července, není důvod přípravu přepálit.
Vyhrál jste Evropské hry, získal účastnické olympijské místo. Patřila letošní sezona k těm nejlepším?
Jak se to vezme. Na Světových pohárech jsem střílel dobrá čísla, ale na finále nestačila. Na Evropských hrách v Minsku se nestřílely tak vysoké výsledky. Postoupili jsme do finále s Jirkou Liptákem, předpokládal jsem, že vyhraje, protože už je lepší střelec než já. Byli jsme v něm tři olympijští vítězové a tři vynikající střelci. Po třiceti finálových ranách jsem měl pěkný náskok a řekl jsem si, že už to nepustím. Kolem mne mladí kluci, připadal jsem si jako dědek, který tam nepatří. Vyhrál jsem a trefil i Tokio. Tohle zlato patří k mým nejcennějším, mám medaile z mistrovství světa, několik včetně zlatých z mistrovství Evropy, vyhrál jsem závody Světového poháru a olympiádu. Evropské hry jsou jednou za čtyři roky, říkám jim evropská olympiáda, na příští už třeba nepojedu. Vlastně mi v sezoně vyšel jediný závod, ale ten nejdůležitější.
S Jiřím Liptákem jste jako bráchové. Je to ve střelbě běžné?
Bohužel není. Když jsou z jedné země dva dobří střelci, většinou spolu ani nemluví. Jura střílí za Kometu, já za Duklu, jsme vlastně rivalové, ale všichni se diví, jací jsme kámoši, jak si rozumíme a fandíme. Měl jsem radost, když získal v Lonatu individuální titul mistra Evropy. Bydlíme také kousek od sebe, navštěvujeme se s rodinami, trénujeme spolu, chodíme do sauny, fitka, zahrajeme si tenis. Skoro denně jsme v kontaktu a vymýšlíme blbiny (smích).
