Článek
Viktor Pešta se vrací
Spadl z vás všechen tlak, vypadáte, že se vám hodně ulevilo, je to tak?
Bylo to hrozně těžký. Před zápasem jsem to moc neříkal, ale hodně mi to leželo v hlavě. Pokud prohraju, tak to pomalu můžu zabalit. Pokud bych teď prohrál, musel bych se zamyslet nad sebou, jestli to vůbec chci dělat. Je těžký mít několik proher v řadě. Taky jsem nevěděl, jak mě budou brát diváci, jestli mi budou vůbec fandit. Na facebooku se na mě snášela kritika ze všech stran. Jsem rád, že jsem to dal, soupeř byl těžký, žádný ořezávátko. To, že mě porazí, mi reálně hrozilo, o to jsem radši, že se to povedlo.
Šlo o nejtěžší zápas kariéry z hlediska psychiky?
Možná. Předzápasový stavy jsem měl zatím nejhorší.
Vyhrál jste na vaši techniku „bábu pod kořenem", v UFC jste ji nedal, teď přišla a vyhrála zápas, co se stalo, že padla zase doma?
Jednou jsem ji nasadil i v UFC, ale neukončil jsem to. Překvapilo mě, že jsem ji teď udělal. Lidi v UFC jsou na takové úrovni, že se ta bába dává hůř. V posledních letech se na ni ani nezaměřuji, driluji jiné techniky. Tady to vyšlo. Michal je výborný, ale je to stará škola, tam to ještě funguje.
Jak jste viděl samotný zápas?
Věděl jsem, že on je hlavně striker, nechtěl jsem se s ním pouštět do větších přestřelek. Jednou jsem s ním spároval, teď už to můžu říct, docela mě zbombil, i když to už je dávno. Věděl jsem, že má nachystaný zvedák, kterým by kontroval můj takedown, proto jsem se do toho extra nehrnul. Chtěl jsem, aby trochu usnul na vavřínech v postoji, pak jsem ho chtěl hodit.
Co plánujete dále v oktagonu?
Nevím. Jirka Procházka by byl lákavá věc, ale na druhou stranu, chápu, když do toho nebude chtít jít. Co jsem slyšel, bylo by to pod jinými pravidly, nemohl bych lokty, a to je docela moje silná zbraň.
To bylo vidět, Polákovi jste snad sedmdesátkrát poklepal loktem na hlavu...
Loket budu muset zaledovat. Teď si užiju, že jsem, pak začnu přemýšlet o dalším zápase.
Říkal jste, že jste měl obavy z fanoušků, nakonec to ale nebylo špatné, souhlasíte?
Když jsem nastupoval, byl hukot, když byla bába, taky hukot, takže dobrý.
Týden před zápasem vám změnili soupeře (Chorvat Ivo Cuk měl problémy s mezinárodní justicí). Byl to pro vás velký problém?
Je to vždycky nepříjemný, ale stává se to. Největší změna byla v tom, že Cuk byl docela, nechci být neslušný, ale nebyl to nejsilnější soupeř, byla to trochu plácačka. Kita, to byl velmi kvalitní soupeř. Doufám, že teď budu mít otevřený dveře, neříkám, že hned do UFC. Snad by po mě někdo mohl sáhnout.
Před galavečerem proběhly na sociálních sítích přestřelky s Karlosem Vémolou (první Čech v UFC), zapojíte se do ních?
Asi ne. Já jsem se ke Karlosovi vyjádřil, on taky, říkal, že musím nasbírat nějaké výhry, aby měl zájem o zápas. Viděl jsem ho na galavečeru, na vážení, na otevřených trénincích, nějak jsme se nebavili, byl jsem rád, že si mě nevšímal, potřeboval jsem se soustředit na to svoje. Ještě se o něčem dohadovat, jsem rád, že to nechal být. Když bude zápas chtít, jsem tady, pokud ne, tak půjdu jinam, v pohodě.
Pozdravili jste se aspoň?
Nepozdravili. Já jsem na něj koukal, ale úplně mě ignoroval. Čekal jsem, jestli se střetneme pohledem, že bych ho pozdravil, ale nestalo se to. Dřív jsme se zdravili. Pokud on čekal, že já pozdravím první, tak se ti Karle omlouvám, že jsem nepozdravil.
Mrzí vás to?
V posledních třech dnech jsem ho potkával, ale já se soustředil na svůj zápas, neřešil jsem to, že bych měl zlomený srdíčko, že mě Karlos nepozdravil.
Je vidět, že jste unavený, máte sílu slavit výhru?
Hodně kamarádů se přišlo podívat, rodiče, bráchové, takže půjdu na chvíli posedět a pokecat. S rodiči jsem se neviděl už tři měsíce, co jsem odletěl před zápasem do Ameriky, takže by bylo co oslavovat, i kdybych dneska nevyhrál.
