Článek
Dosud nepokořenou horu, nacházející se pouhých šest kilometrů od Mount Everestu, chtělo osm účastníků výpravy zdolat v druhé polovině října alpským stylem a navíc uskutečnit i prvosjezd na lyžích jižní stěnou.
Hora ale horolezcům připravila hned několik nepříjemných překvapení. "Horu zpřístupnila nepálská vláda teprve před dvěma lety. Neměli jsme o ní téměř žádné informace kromě dvou fotografií z roku 1992," řekl ve středu novinářům v Karlových Varech vedoucí výpravy Robin Baum.
S monzunem přišel sníh
Teprve pod horou výprava zjistila, že ledová pole v jižní stěně, kudy plánovali výstup, jsou plná obrovských trhlin. "Navíc letos byl v Himálaji dosti silný monzun a ve výškách tedy ležela spousta nového sněhu. Všude sjížděly laviny," popsal další zádrhel Vladimír Smrž, který jako první Čech před třemi roky sjel na lyžích osmitisícovou Čo Oju.
Laviny se postaraly i o nepříjemný psychický zážitek. Smetly totiž dva účastníky sousední korejské expedice, která ve stejnou dobu dobývala osmitisícový vrchol Lhoce Šar. "Bylo to nepříjemné, protože jsme se s nimi běžně stýkali," řekl Smrž.
Úvodní ledopád se ukázal jako neprostupný, a tak nezbylo než jej obejít po skále plné ledových výšvihů. Ve výšce 5830 metrů vybudovali horolezci druhý postupový tábor. "Nejobtížnější pasáže jsme sice přelezli, ale před námi zůstala ještě velká ledovcová plocha plná trhlin. K jejímu překonání jsme neměli technické vybavení," řekl Baum. V extrémně obtížném terénu výprava přesto ještě překonala několik desítek výškových metrů, než výstup v 6100 metrech definitivně vzdala.
Tři kilometry fixních lan
"Teď už víme, že ke zdolání hory bude potřeba natáhnout kolem tří kilometrů fixních lan, přisunout velký počet lehkých žebříků na překonání trhlin, zajistit nosiče na přísun materiálu do výškových táborů," vypočítal Smrž. Alpským stylem by podle odhadu horolezců bylo možné horu pokořit pouze za ideálních klimatických podmínek. "Ideální nebyl ani podzimní termín, na jaře by bylo méně sněhu," dodal Baum.
Cíle se sice výpravě dosáhnout nepodařilo, ale užitek přesto přinesla. V Káthmándú totiž expedici hned dvakrát kontaktovala nejznámější historička himálajského lezectví Elizabeth Hawleyová, jejíž agentura monitoruje všechny himálajské výstupy nad 6000 metrů.
Sama Hawleyová se soustřeďuje právě na shromažďování informací o dosud neznámých vrcholech. "Analyzovali jsme společně terén i taktiku výstupu, rozebírali jsme příčiny neúspěchu," řekl Baum. Informace Hawleyové jsou pro himálajské expedice cenným vodítkem.
V případě Peaku 38 karlovarští horolezci možná vlastní zkušenost ještě zužitkují. "Pokud shromáždíme příslušnou částku, chtěli bychom se tam ještě vrátit," řekl Smrž.
