Článek
Gašerbrum I a Gašerbrum II. 8068 a 8035 metrů na mořem, čísla 11 a 13 na seznamu nejvyšších hor planety s výškou přes osm tisíc metrů. Druhý jmenovaný kopec bere Jaroš jako aklimatizační, na „jedničce“ pak půjde do tuhého při plánovaném dokončení prvovýstupu jihozápadní stěnou, který loni započali Zdeněk Hrubý s Markem Holečkem. Kvůli Hrubého náhlé zdravotní indispozici ale musela česká dvojice za dramatických okolností tři čtvrtiny dvoukilometrové stěny slanit a urychleně se vrátit do základního tábora.
„Na skalách se do nových cest věší smyčky a linie pak dva roky podle nepsaných pravidel patří tvůrci. V horách to tak není. S klukama jsme to ale konzultovali, bavili jsme se o tom, že bychom do toho rádi šli. Kdybychom to neudělali my, tak by to udělal pravděpodobně někdo jiný,“ vypráví Jaroš o hlavním cíli letošní sezóny. Pokud by se trojici podařilo cestu prostoupit, vznikla by nová česká linie na osmitisícový vrchol po 21 letech.
Vztahy narovnané
Loňskou zkušenost ze sóloexpedice na Manaslu, k níž se odhodlal kvůli účasti Hrubého na expedici na Gašerbrum I., Jaroš už podstoupit nechce. Proto po několikaleté pauze spojil síly se starým parťákem Petrem Maškem a poprvé se na jednom laně sejde s Liborem Uhrem. S druhým Čechem, který stanul na vrcholu K2 sice neměl zcela přátelské vztahy, jak ale sám říká, našponovaná atmosféra je minulostí.
„Když jsem začal dávat expedici dohromady, tak jsem prvně zlomil Misku (Maška) a on projevil zájem, aby jel i Libor. Já jsem zprvu nechtěl, a i Liborovi jsem řekl, co mi vadilo tenkrát pod K2. Vyříkali jsme si to. Já dám ruku do ohně za Misku, který je můj dlouhodobý par´ták, a on zase za Libora. To byl pro mě impuls, že jde o borce, s kterým stojí za to do toho jít. Už jsme společně absolvovali nějaké lezení, vyjasnili jsme si další věci a myslím, že to bude dobrá parta,“ říká Jaroš.
Den v kajaku jako celá expedice
Jaroš se výstupem na Manaslu stal s devíti vrcholy ve sbírce nejúspěšnějším českým himálajistou v historii a k naplnění dlouholetého snu by mu po letošní sezóně mohly zbývat již „jen“ tři osmitisícovky. K2, Lhoce a Annapurna. Loni se díval na svět z osmého nejvyššího místa planety v den svých 45. narozenin. Neplánuje uzavřít sbírku ke kulatému jubileu? „Bylo by to krásné, ale uvidíme... Tohle plánovat nejde. Můžu si na tu dobu naplánovat nějakou expedici, ale že vylezu na vrchol v konkrétní den? Na to můžu myslet několik let, a pak se to stejně nepovede,“ pokyvuje hlavou Jaroš.
Než se vydá do nitra pákistánského pohoří Karakoram, absolvuje ještě adrenalinový pobyt na Korsice. „V dubnu tam strávím dva týdny na divoké vodě. Jedu s hodně vyježděnýma klukama, budu to poslední nemehlo. Snad mě budou zachraňovat,“ líčí se smíchem, rychle ale pokračuje ve vážnějším tónu. „Mám před vodou obrovský respekt, na rakouské Salze jsem se málem utopil. Je to živel, která dokáže divy. Co se týče adrenalinu je pro mě den na kajaku jako týden lezení na skalách nebo jako celá expedice. Tam je to hlavně dřina a odříkání, schopnost se kousnout,“ podotýká.
A pokud půjde vše podle plánu, vydá se Jaroš do velehor i na podzim. "S Pavlem Jonákem mám výhlédnutý krásný kopec v oblasti Manaslu. Má 6800 metrů, chtěli by se pokusit o prvovýstup. A příští rok snad něco dalšího...," spřádá již další - světu ale zatím utajené - plány.
| Radek Jaroš za sólovýstup na vrchol Manaslu obdržel ocenění Výstup roku 2009 v horách nad 6000 metrů udělovaným magazínem Lidé a hory. V kategorii Nejlepší výstup v Alpách byl oceněn sedmnáctiletý Adam Ondra, který je považován za aktuálně nejlepšího sportovního lezce světa, a v kategorii Nejlepší skialpový výkon bodoval David Fojtík, jenž uskutečnil prvosjezd osmitisícovky Dhaulágiri po severovýchodním hřebenu. |
