Článek
Na mistrovství světa v Japonsku vám radost z titulu mistra světa pokazila neúspěšná kvalifikace do Tokia. Trvalo zklamání dlouho?
Od té doby šlo všechno podle plánu, nebo až nad plán. Podařilo se mi vyhrát zbývající závody Světového poháru a zajistit si tak celkové prvenství, vyhrál jsem mistrovství Evropy. Takže už převažuje spíš ten dobrý pocit z titulu.
Byl vítězný podzim velkým povzbuzením před kvalifikací v Toulouse?
Spíš to bylo upevnění sebedůvěry. Myslím, že je důležité přijet do Toulouse uvolněný, s dobrou dávkou sebedůvěry, ale zase ne s přílišnou sebejistotou. S určitou pravděpodobností nezdaru se musí vždycky počítat, protože nemohu lézt na stoprocentní jistotu. I když vím, že nemusím podat úplně nejvýjimečnější výkon, měl by mi stačit standard, protože největší soupeři zde už po úspěšné kvalifikaci v srpnu startovat nebudou.
Adam Ondra během mezinárodního mistrovství České republiky v lezení na obtížnost v Praze.
Kvalifikace proběhne o posledním listopadovém víkendu, Světový pohár přitom začal hned zkraje dubna. Měl jste někdy tak dlouhou sezonu?
Ještě nikdy jsem nezažil, aby byl takhle důležitý závod tak pozdě. Maximálně býval první víkend v listopadu poslední závod Světového poháru. A je pravda, že nyní ve finální přípravě musím kalkulovat i s případnou únavou po dlouhé sezoně a musím trénink dávkovat opatrně.
Pitval jste ještě během podzimu nezdar v Japonsku? Odhalil jste další možné příčiny neúspěchu?
Musím přiznat, že můj psychický výkon nebyl úplně nejlepší. Nechal jsem se první disciplínou - lezením na rychlost, v níž jsem nezalezl svůj standard - trochu rozhodit. A následně při boulderingu jsem byl nervóznější, než jsem měl být.
Váš přístup ke sportu je přitom hodně analytický. Překvapilo i vás, jak nervy zapracovaly?
Čekal jsem, že to psychicky zvládnu trošku líp. Konkrétně v Japonsku byl ale hned první boulder hodně náročný a při prvním pokusu jsem spadnul téměř na konci. Pak jsem se trápil a přelez se mi povedl až v posledních sekundách stanoveného limitu. V takových chvílích je pak těžké udržet chladnou hlavu, než když se v prvním druhém boulderu projdete a dostanete se na vlnu.
Nejlepší český sportovní lezec Adam Ondra v akci.
Ještě před odjezdem do Francie jste pokřtil svou první knihu s titulem Adam Ondra - Lezec tělem i duší. Jak jste zvládl spojit práci na knize se sportovním vytížením?
Velká část vznikla tak, že jsme byli na jaře se spisovatelem Martinem Jarošem, který dával text dohromady, týden v Itálii. Cesta byla dlouhá, já jsem řídil a mluvil, on si nahrával a v průběhu dvou měsíců napsal hrubou kostru. Dalších pár měsíců jsme si text pinkali vzájemně zpátky, až jsem s tím byl spokojený.
