Článek
"Thrilla in Manila", jak asi nejfamóznější zápas v historii boxu nazývají experti, měl v podstatě dva vítěze. Muhammad Ali i Joe Frazier mohli být 1. října 1975 rádi, že poslední ze svých tří vzájemných soubojů přežili.
I. kolo:
O dvě kila těžší Ali nastoupil v roli favorita. Byl obhájcem titulu, který od George Foremana získal o rok dříve v "Rumble in Jungle", slavném boji v Zairu. V třetím zápase kariéry proti Frazierovi jej nehodlal pustit. Ring ovládl naprosto jednoznačně a tvrdými údery tlačil Fraziera do provazů. Když zazněl gong, Frazier něco prohodil směrem k Alimu, nikdo ale dodnes neví co.
II. a III. kolo:
Ali dále využíval délky svých paží, jejichž dosah byl o 20 centimetrů delší než u soupeře. Frazier potvrzoval pověst bijce, kterého nic nebolí. Na konci třetího kola si pak začali boxeři "povídat". Ali se nejprve uzavřel do postoje a 45 sekund testoval, jakou tvrdost nabraly Frazierovy údery během jeho spartánských tréninkových procesů, a když kryt opustil, rozjeli oba boxeři jednu z nejintenzivnějších výměn. Dvacet vteřin do sebe vzájemně řezali, nedbajíce příliš na obranu.
IV. kolo:
Dvacet osm tisíc diváků ve Phillipine Colisseu sledovalo první z obratů. Frazier začal zasahovat Aliho a zvuk jeho rukavic bušících do Aliho dutiny břišní údajně připomínal údery hromu. Promotér Don King si začal být jistý, že i tento souboj o šampiona těžké váhy se stane legendárním.
V. a VI. kolo:
Kdyby Ali mohl uvažovat nad něčím jiným, než jak se dostat z vlastního rohu, kde Frazier připravoval Imeldě Marcosové nepěknou společnost k večeři, asi by přehodnotil svůj předzápasový výrok: "To bude vzrůšo v Manile, až rozbiju hubu té gorile." Páté a šesté kolo na body jasně vyhrál Frazier a přinutil Aliho začít boxovat.
VII. až IX. kolo:
Pokud byl v něčem Ali jasně lepší než Frazier, byl to pohyb. V sedmém kole začal Ali proti poněkud těžkopádnějšímu Frazierovi tancovat a šetřit síly. Tak se to alespoň jeví z dnešní perspektivy. Reportéři u ringu viděli převahu Fraziera, který do Aliho bušil s prázdným výrazem v očích, a přepisovali titulky, v kterých původně měl Ali obhájit titul. Jenže v následujícím kole už zase byly nové titulky na nic.
X. až XIII. kolo:
Zatímco doposud diváci v podstatě neustále ječeli, vývoj desátého kola vyvolal v hale hrobové ticho. Ali zahájil likvidační ofenzivu. Vyčerpaný Frazier si několikrát pokusil odpočinout v klinči, ten mu ale nepovolil ani ringový rozhodčí, ani Ali. "Lehni si na zem a lež," řval na Fraziera jeho sekundant. Frazierovi tekla krev z úst, poeticky nadaní novináři pak psali, že jeho obličej začal ztrácet tvar, nicméně Frazier se stále zvedal.
XIV. kolo:
Zatímco Aliho jeho trenér poslal do středu ringu se slovy "je celý tvůj", Frazierův trenér Eddie Futch přemlouval svého svěřence, aby zápas vzdal. Za frenetického jekotu obecenstva, vyvolávajícího Aliho jméno, však Frazier přece nastoupil. Jak později vzpomínal, přes nateklý a krví zalitý obličej to byl z jeho strany spíš už jen paměťový box. Útoky Aliho už mířily čistě na Frazierovu hlavu, uprostřed boje se mu spustila krev z uší. Z Frazierova rohu údajně zazněly prosby o slitování.
"Sedni si, synu. Je konec. Ale nikdo nikdy nezapomene, co jsi dneska dokázal." Těmito slovy uťal Eddie Futch snahu Joea Fraziera nastoupit do posledního kola zápasu. Muhammad Ali tak zvítězil technickým knokautem. A o pár let později nenáviděnému Frazierovi polichotil: "Joe byl hned po mně největším bojovníkem všech dob. Byl to ďábel."
