Článek
„Hlavně ať to s ním dopadne dobře, od jeho mámy mám zprávu, že to snad nebude tak vážný, jak to vypadalo,“ říkal po dostihu jeho žokejský konkurent a dřívější zaměstnavatel Josef Váňa, který při svém 28. startu nepřidal kýžený devátý jezdecký a desátý trenérský triumf.
S Tiumenem dojel šestnáctý. Na Taxis šli tradičně zprava, podle Váni ideální cestou. Podobnou volil i Bartoš, ale zřejmě po kontaktu se soupeřem klisna doletěla jen před odskokovou hranu a zůstala v příkopu. Bartoš setrvačností letěl dál, přistál kousíček od Tiumenových kopyt a bez hnutí zůstal ležet poté, co ještě inkasoval ránu od Sherarda, s nímž se letos už srazil v jedné z kvalifikací a odnesl to zlomenou čelistí..
| Taxisův příkop |
|---|
| - čtvrtá překážka na trati Velké pardubické, v jiném dostihu ani v tréninku se neskáče |
| - pojmenován po princi Egonu Thurn Taxisovi |
| - už po prvním ročníku v roce 1874 se diskutovalo, jestli jej nezrušit. "Pánové, já tento skok už nikdy překonávat nebudu a jak se tak dívám kolem, tak vy také ne. Nevidím tedy důvod, proč bychom jej měli rušit a někomu něco ulehčovat," odmítl tehdy památným výrokem Thurn Taxis změnu na trati. |
| - původně byl příkop 200 cm hluboký a 500 cm široký doplněný 150 cm vysokým a stejně širokým živým plotem |
| - po incidentu s ochránci zvířat v roce 1992 došlo k úpravám, jejichž výsledkem bylo zúžení příkopu na 400 cm, hloubka se zmenšila na 100 cm a pozvolna přechází do roviny, což má koním ulehčit dopad, šířka živého plotu je 180 cm, výška zůstávala 150 cm |
| - pro letošek nechali organizátoři povyrostlý plot o deset cm vyšší |
| - podle dostupných statistik na Taxisu zahynulo v historii VP více než dvacet koní, v naprosté většině jde o případy z dřívějších dob před úpravami skoku |
Příčina? Zjevně nešťastná shoda okolností. Dráha byla podle organizátorů připravená dobře. Jen někteří trenéři upozorňovali, že umělé zavlažování bylo nerovnoměrné a že některé úseky jsou tvrdší, jiné příliš měkké. „Rovnoměrná závlaha deštěm by byla ideální, ale od třináctého září pořádně nepršelo, dráhu se přesto povedlo připravit, je pružná,“ uvedl pro ČT před startem Jiří Janda, muž, který pardubickou trať má na povel. I překážky.
„Taxis nám narostl o deset centimetrů, střihači nechali i starší výhonky,“ uvedl, že při konečném prostřihávání živého plotu byla ponechána výška až 160 cm. Koním to podle Jandy mělo napomoci, aby se bez potíží přenesli potřebných zhruba šest metrů vzduchem. „Poletí lépe,“ předpokládal správce.
Tři ovšem po kolizní situaci spadli: Nikas (ž. Andrés), Amaragon (Liška) a Zulejka. Dostih přesto dokončilo nezvyklé množství koní. Sedmnáct z 22 startujících. Další pád - ale nijak dramatický - přišel jen na Irské lavici hned po Taxisu. To ztratil žokeje Matuského Peintre Abstrait. Předčasně skončil i Ter Mill s žokejem Köhlem. V rámcovém programu při Ceně Vltavy tragicky dopadl devítiletý valach Tammy´n Classy.
Pomalu jet nejde, říkal vítěz
Nepomohlo pádům ve Velké podle mnohých rychlé tempo? „Jsou to nejlepší koně, pomalu to jet nejde,“ uvedl vítězný Jan Faltejsek, který si spíše postěžoval, že jeho Orphee des Blins, nenasadila takovou rychlost jako při minulých triumfech. I kvůli zdravotním problémům. „Byla chladnější,“ vnímal žokej, který musel v závěru podstoupit těžký souboj o prvenství s Al Jazem. Už na Taxisu byl pozdější vítěz v popředí. "Co bylo za mnou, to nevím," podotkl.
„I když Orphee nebyla úplně v cajku, tak to byl takový fofr, že spousta koní měla problém stíhat tempo,“ mínil jednašedesátiletý Váňa s tím, že pro něj je stále těžší se na takovouto bitvu připravit.
Čas vítězky byl 9:08,25 min. o necelých deset sekund pomalejší než rekord Sixteen (8:58,99), která se v roce 2008 dosud jako jediná dostala po hranici devíti minut. Ještě před dvěma desítkami let, měli koně problém dostat se pod deset minut. V roce 1987 zvládl legendární Železník s Váňou v sedle trať za 9:56,10.
