Článek
Areálem Faliro v roce 2004 burácela diskotéková hudba o přestávkách mezi výměnami při beachvolejbalových soubojích, minimalisticky odění fanoušci i fanynky se vlnili do rytmu a ve spalujícím vedru vytvářeli nezapomenutelnou atmosféru na plážových kurtech.
Při pohledu na stejné místo o dekádu později se tyto vzpomínky zdají být pradávnou historií. Z kdysi jemného písku vyrůstá mezi tribunami plevel, na zemi se válejí odpadky. Původní plány na vytvoření moderního divadelního prostoru vzaly v době ekonomické krize za své.
Vodní park bez vody
Komplex Hellinikon hostil vodní slalomáře, čeští deblkanoisté Jaroslav Volf s Ondřejem Štěpánkem si z něj odvezli bronzové medaile. Zbrusu nový umělý kanál ve tvaru písmene U dával možnost divákům vysedávajícím na travnatých stráních vidět kanoisty téměř po celé trati.
Ještě pár let poté se využíval, ale dnes? Voda v kanále neteče, připomínkou medailových bojů už je snad jen chátrající světelná tabule. Soukromé konsorcium mělo velkolepé plány na vytvoření vodního parku. Leč také se neuskutečnily...
A stejný smutný pohled nabízí i o kus dál stojící stadión pro baseball a softbal: špinavé a rozlámané sedačky na tribunách, které před deseti lety plnili fanoušci.
Ráj bílých slonů
Další příklad „bílého slona", jak bývají nazývaná sportoviště bez využití po konci olympijských her, je střelnice Markopoulo. Místo, kde věšely na krk medaili Kateřině Emmons i Lence Maruškové, se stalo tréninkovým centrem řecké policie, ale nyní je téměř nevyužívané a poničené vandaly. Voda absentuje i v olympijském bazénu, kde Michael Phelps vybojoval šest zlatých medailí.
Z plánovaných 8,5 miliard euro se náklady na hry v Aténách vyšplhaly na dvojnásobek, tedy v přepočtu téměř 500 miliard korun. „Byla to největší chyba v naší historii," má jasno Pyrros Dimas, řecká vzpěračská legenda. „Pozitiva konání olympijských her pořád převažují nad negativy," namítá předseda Řeckého olympijského výboru Spyros Kapralos s odkazem na nový systém veřejné dopravy a dobudované letiště. Ale i řecká veřejnost je jiného názoru.
Mezinárodní olympijský výbor teď klade čím dál větší důraz právě na tzv. odkaz her, tedy na využití sportovišť a infrastruktury po zhasnutí olympijského ohně. Proto se třeba v Londýně soutěžilo na řadě dočasně vybudovaných sportovišť, zatímco v řecké metropoli byly téměř všechny areály vybudované trvale.
Atény zůstanou pro pořadatele dalších olympiád smutným mementem velkých neuskutečněných plánů i značných ekonomických nedostatků.
