Článek
„Obranná hra byla, je a bude základem každého mužstva v kolektivním sportu. Je to základ jakéhokoliv úspěchu," říká rodák z Berouna, jenž v minulosti vedl Liberec, České Budějovice, Pardubice či Lev Praha.
„Defenziva se neustále vyvíjí. V letošní sezóně se zvětšila útočná pásma, protože obranná hra byla propracovaná a bylo třeba pomoci ofenzivě, která přitahuje diváky. Útočníci musí zablokovat první střelu, tudíž v současnosti už není takový rozdíl mezi obráncem a útočníkem," líčí Jandač při teoretické fázi přípravy.
V šatně mezi pozornými posluchači sedí i dvaadvacetiletý plzeňský obránce Vojtěch Mozík, jenž je celkově osmý ve statistice Radegast Indexu, která zahrnuje zablokované střely, hity a pobyt na ledě při vstřeleném či inkasovaném gólů. Se 151 body je nejlepším z kádru Západočechů. Jen o sedm bodů méně má v dané bilanci třicetiletý Michal Barinka, obránce Sparty pyšnící se titulem mistra světa z roku 2010, jenž bude na pár dalších desítek minut druhým elitním Jandačovým „pomocníkem".
„Nově zavedená statistika vyzdvihuje hráče, kteří nejsou na ledě tolik vidět. Vždy se evidovaly jen góly a asistence. Ale bez kluků na černou práci to nejde. Každé mužstvo potřebuje nejen borce střílející góly, ale i hráče schopné zablokovat střelu či dohrát souboj," říká Jandač.
Takhle brání Sparta
Cestě na led pražské Tipsport Arény, která je domovem Sparty, předchází instruktáž ohledně defenzivních stylů hry. „Vzhledem k Vojtově přítomnosti nečekejte žádné detaily z naší sparťanské taktiky," usmívá se Jandač.
„Některá mužstva mají striktně určeno, že napadající útočník nesmí přejet vrcholy kruhů nebo body na vhazování. To je pochopitelně na úkor útočné hry, což si ve Spartě dovolit nemůžeme, musíme soupeře přehrávat," vykládá šestačtyřicetiletý trenér.
Pak přichází instruktáž o podobě bránění středního pásma. „Způsobem je buď obrana předstoupená, kdy první hráč začíná napadat v hloubce útočného pásma, nebo obrana odstoupená, kdy hráči začínají bránit na vrcholech kruhů či modré čáře. A ta může přecházet do tří dalších systémů," kreslí Jandač na tabuli.
V následném výkladu lehce rozebere všechny tři systémy a vrhne se na teorii pokrytí obranného pásma. „Hlavně v Česku preferují trenéři osobní bránění vlastního pásma," krčí rameny Jandač nad způsobem, kdy každý hráč odpovídá za jednoho protihráče, dokud jeho tým nezíská puk. „Při zónovém systému obránci nechodí přes body vhazování a hlídají předbrankový prostor," vykládá Jandač. „A v neposlední řadě je obrana na přečíslování v dané situaci, což je způsob, který preferujeme ve Spartě. Z pohledu obrany chci mít u puku vždy jednoho hráče navíc," vysvětluje svoji strategii Jandač před zahájením praktické části tréninku.
Disciplína a morálka je základ
„Já si zakládám na disciplíně a tréninkové morálce. Takže se pořádně rozcvičte, ať si nikdo nic neutrhne," nabádá trenér Sparty s úsměvem před pětatřicet minut trvající „praxí".
Při úvodních cvičeních s nácvikem střelby brankář juniorů Sparty Lukáš Langer bez problémů odolává. „Musíš ho trefit první ránou do hlavy, další zaručeně pustí," nabádá s úsměvem Michal Barinka a shodou okolností jeho další dělovku zastaví maska devatenáctiletého mladíka. Zádrhelem k naplnění rady je rychlost zákroků vysoce přesahující rychlost zakončení. I proto možná budoucí opora Sparty většinu nájezdů s přehledem kryje.
Žádné senzační zákroky nemusí tasit ani při následných cvičeních. Jandač přesně vysvětluje, co po „nových" hráčích žádá. „Dohraj to, vyvez puk až na modrou," hromuje vzápětí při nenaplnění pokynu.
Jedno cvičení střídá druhé ve svižném tempu bez delších přestávek. „Co se tam zašíváš," sviští halou napomenutí k jednomu z borců mířících ke střídačce. „Už můžeme," zarazí se s úsměvem Jandač uprostřed udílení pokynů, když vidí několik z borců opřených o kolena.
Pro elitu ani rozbruslení
V přímé konfrontaci s extraligovými borci, nepochybně užívajících minut na ledě jako dobré „protažení" nohou, je deprimující zejména fatálně nedostatečná rychlost. Z ní vyplývající nepřesnost už je jen samozřejmým bonusem. „Lepíte se tam na sebe jak buzeranti," zlobí se na oko Jandač, když jeho pokyny o způsobu a vzdálenosti pokrytí protihráče vyzní do ztracena.
Ač mohl trávit dopoledne přípravou dalších tréninků Sparty, analýzami soupeřů či si prostě jen odpočinout, bere vše s nadhledem. „Podoba tohoto tréninku by nebyla pro naše áčko ani náplní rozbruslení," usměje se trenér Sparty. „Ale mám dojem, že posledních pár let je pohled na hokej či fotbal hodně negativní. Tudíž vítám jakoukoliv akci, která přispěje ke zlepšení této situace. Je totiž velký rozdíl mezi pohledem na hokej z prostoru mezi střídačkami, z lavičky a z pozice pod střechou. Někdy je kritika přehnaná a nemístná," posteskne si Jandač.
