Článek
Věk je jen číslo. Gymnastka závodící nyní za Uzbekistán je snad železná, či spíše z nerez oceli, píší obdivně zahraniční média. Anebo se také zmiňují o gymnastické babičce.
Na MS jí nakonec ani nemuselo vadit, že po přeskoku s chybným dopadem obsadila v kvalifikaci víceboje až 87. místo. Pro ni coby medailistku z vrcholných událostí vskutku nezvyklou pozici. Vždyť ještě pár dnů před MS vyhrála v Paříži prestižní World Challenge Cup. Nakonec ale zbylo olympijské místo i pro ni.
„Nezáleží na tom, jak jsi starý, ale na tom, co děláš," tvrdí 153 cm vysoká a 44 kg vážící gymnastka. „Prostě to dělám, protože to je to, co miluji. A vždycky také říkám, že když něco děláte, dejte do toho duši a srdce."
Jak podobná slova, která čas od času vypouští hokejová legenda Jaromír Jágr... Ale ani on to na osmou olympiádu nedotáhne.
Čusovitinová kdysi patřila do tradiční sovětské gymnastické školy. Už v 80. letech bylo jasné, že je mimořádně talentovaná. V roce 1991 to vše pro ni začalo mezi dospělými. Dvakrát zlatá na MS v Indianapolisu... Ano je to pradávno. Alespoň z gymnastického pohledu. Vždyť třeba i dcera jedné z jejích spolubojovnic z týmu už dávno s gymnastikou skončila – před dlouhými deseti lety. Zlato pak brala i na olympiádě v Barceloně v roce 1992, startovala i na dalších hrách.
Ale přicházely i jiné než sportovní boje. Nebyla to v její kariéře jen pohádková cesta za vítězstvími. Rodačka z Buchary z pravoslavné rodiny čelila ostrému nesouhlasu blízkých, když se rozhodla provdat za Bakhodira Kurbanova, řecko-římského zápasníka. A muslima.
Narodil se jim syn Alisher, kterému byla ve věku tří let diagnostikována leukemie. Čusovitinová sáhla k zásadnímu kroku. Z rodného Uzbekistánu se přestěhovala do Německa, kde dál závodila a vydělávala na léčbu syna. Gymnastická komunita pomohla. Čusovitinová závodila – už za Německo – a byla závislá na penězích za výhry, aby její syn zůstal naživu.
"Pokud nebudu soutěžit, pak můj syn nebude žít, je to tak jednoduché," řekla kdysi.
Že je na gymnastiku stará, poslouchala už od svých devatenácti. Ale závodila dál, i když už se syn uzdravil. V roce 2008 získala za novou zemi stříbro v přeskoku v Pekingu. Po Londýně o čtyři roky později vyhlásila odchod do gymnastického důchodu, ale trvalo to jen 12 hodin.
Záhy se rozhodla získávat medaile pro rodnou zemi. „V noci jsem všem řekla, že odcházím do důchodu. Následující ráno jsem změnila názor. Probudila jsem se a pomyslela si: Stále mohu udělat víc," vzpomínala na rychlý obrat.
| Olympijští rekordmani |
|---|
| Už sedmá účast Oksany Čusovitinové na OH minule v Riu byla rekordní pro gymnastický svět. Ale i pro ostatní odvětví to je mimořádný kousek. Komu se Čusovitinová v Tokiu za rok může vyrovnat? Kdo už nasbíral osm olympijských startů? Piero a Raimondo D'Inzeovi (jezdectví), Německo a Itálii reprezentující Josefa Idemová (kanoistika), za Britáii a Bahamy závodící Durward Knowles (jachting), Dán Paul Elvström (jachting), Slovinec Rajmond Debevec (střelba), Kanaďanka Lesley Thompsonová (veslování), Peruánec Francisco Boza (střelba) a Gruzínka Nino Salukvadzeová (střelba), která má šanci jet na hry podeváté. Absolutním rekordmanem je kanadský jezdec Ian Millar se startem na deseti olympiádách. |
Zažila změny pravidel, soupeřek a všeho kolem gymnastiky, přesto závodila dál a sdílela stupně s gymnastkami mladšími, než je její vlastní, teď už devatenáctiletý syn.
Nepovedený přeskok na MS se snažila nerozebírat. „Držím se pozitivních myšlenek."
