Článek
Nápřah, trefený míček, který doprovází nezbytný zvuk, aby hráč věděl, jestli uspěl. Pálka letí na zem a on běží na první metu, stále musí ale naslouchat spoluhráči, ke kterému se má dostat. Když uspěje, dostaví se velká radost, poplácání po zádech. I tak může vypadat baseball.
Yubis Zapata musel přestat hrát baseball z důvodu ztráty zraku. O ten přišel při výbuchu během vojenské služby. Nyní se pokouší vrátit ke sportu.
Baseball je na Kubě národní vášní. V posledních letech se ho pokoušejí hrát i nevidomí. Ti se scházejí několikrát týdně, trénují, a dokonce se účastní mezinárodních turnajů.
Je hrdý na svoji zemi
Zapata a jeho spoluhráči v Havaně doufají, že tento sport bude zařazen na japonské paralympijské hry v roce 2020. Pak by mohli tito nadšenci bojovat o vysněnou trofej pro svoji zemi.
„Sport mi pomáhá, cítím se svobodný, dává mi prostor, abych se socializoval," je spokojený Zapata. Věří, že bude moci obléci bílý dres s kubánskou vlajkou na hrudi a být pyšný na svoji zem.
Slepý baseball se nyní hraje v pěti provinciích po celé Kubě. Neexistuje žádný věkový limit pro hráče a dokonce ho můžou hrát i osoby, které vidí, jen musí mít pásku přes oči.
