Článek
Zatím ale přemohl vše. I svůj věk, zranění, vytrval do konce i při nedělní oslavě svého šestého žokejského triumfu. Ve svých šestapadesáti. Při 23. startu s hnědákem Tiumenem, novicem ve Velké. „Došlo na vínko. A končili jsme v jedné pardubické hospůdce s přáteli z ostrovů,“ líčil Váňa, který v měsících před dostihem alkohol z rejstříku nápojů téměř vypustil. Po bitvě učinil výjimku.
Dojemné chvíle
„Je povinností šéfa pořadatele slavit s vítězem. Až do konce,“ smál se po dlouhém večeru jeden z hlavních mužů Dostihového spolku Miroslav Petráň. Zažili dojemné chvíle při vyhlášení na zámku. Váňa si plácl s Peterem Gehmem, ochrnutým čtyřnásobným vítězem Velké, který nechyběl v hledišti. „Vyhrát v tomhle věku je neskutečné, ukázal mi, že je vše možné,“ netajil obdiv Gehm, zvedající se se střídavými úspěchy z následků zranění. „Peter slíbil, že se vrátí rehabilitovat do Česka, kde začal, ale vzdal to. Je to na něm,“ říkal Váňa.
„Plácli si, že spolu vyrazí na koni, aspoň na vyjížďku,“ přibližoval Josef Bartoš, Váňův podřízený ve stájích u západočeského městečka Chyše. A v neděli poražený, ač sedlal favoritku Sixteen. „V koutku duše jsem připouštěl, že by se to šéfovi mohlo povést, ale nepočítal jsem s tím,“ přiznal Bartoš. Unikl mu hattrick ve Velké. „Trochu to mrzí.“
Zesměšnil kritiky
Matador zesměšnil ty, kteří jej odkazovali do důchodu. Ale připustil, že ho drsná slova kritiků povzbudila. „Že jsem prý šrot, že do dostihu nepatřím,“ zlobil se Váňa. Ale přiznal též, že dostihový rok si sám představoval jinak. Chtěl jet na Welldancerovi, ten se zranil. Ztrácel naději. „Dostal jsem se ale ze sraček.“
Tiumenův úspěch tušil i podle aury, kterou, jak říká, dokáže změřit. „Měl ji větší než Sixteen,“ tvrdil mág. „Ale čekal jsem, že bude vpředu i Del Sole, Pepa ho nakonec zastavil,“ vracel se k účinkování syna. Právě on měl původně jet s Tiumenem. „Ale vybral si Del Soleho,“ připomínal Ivo Köhler, s Váňou st. spolumajitel vítězného valacha.
Rodinná dvojice už možná do dostihu společně nevyrazí. „Dočkal se výhry, snad už dá pokoj,“ přál si se smíchem Váňa ml. Ale jeho otec stále má co překonávat. Primát nejstaršího vítěze patří am. Hejmovskému, v jednapadesátém mu při triumfu se Salvátorem bylo devětapadesát. „To mi bude cobydup,“ pravil Váňa.
Ale až po operaci páteře v prosinci bude vědět, zda ještě zkusí posunout rekordní hranici na sedmý jezdecký triumf. „Mám v míšním kanálu nějaký nepatřičný útvar,“ netajil. „Ale věk u Josefa určitě není žádný problém,“ mínil Köhler.
Dívali se i hokejisté
Váňu nejen lidé od koní rázem nominovali na adepta umístění v anketě Sportovec roku. „Kdysi po výhře s Železníkem jsem se vyhlášení zúčastnil. Bylo by to hezké setkání, s Otou Zarembou nebo Helenou Fibingerovou jsme na ně jeli vlakem. Ale porovnat výkony žokejů s ostatními sportovci? To nedokážu,“ pravil.
Dostal gratulaci i od hokejové legendy Dominika Haška, brankáře Pardubic. „Dali si před zápasem sraz dřív a sledovali Velkou, prý jsem jim udělal radost,“ tvrdil Váňa. I s prezidentem Klausem prohodil ještě při vyhlašování pár slov. „Zval jsem ho na tenis k nám do Chyše.“
