Článek
Jak jste se k projektu, během něhož jste zatím dopravoval zdravotnický materiál z Brna do Ostravy, dostal?
Viděl jsem zmínku na internetu, když vznikal, ten nápad se mi líbil, tak jsem se přihlásil. Zatím jsem letěl jednou a čekám na další poptávku. Zapojily se přes dvě stovky pilotů, tak se snaží ty úkoly rovnoměrně rozdělovat.
Jak často jako akrobatický pilot něco dopravujete?
Já se snažím hodně přesouvat letecky. Mám krásný letoun Zlín 143, který je čtyřmístný i s kufrem, a po republice a za normálních okolností i po přilehlých zemích vyřizuju hodně věcí letecky, přepravuju součástky i lidi, takže to není nic nového. Nelétám jen hlavou dolů.
Není to pro vás přece jen nuda?
To ne, já strašně rád lítám obecně, každou cestu letadlem si užívám. Je rozdíl, když mám jet třeba do Moravské Třebové, kde trénuju, dvě a půl hodiny autem, nebo čtyřicet minut letadlem, kde se nenervuju, můžu se kochat… Každý let je radost.
Komerční lety jsou teď prakticky zastavené, jak to máte s akrobatickým tréninkem?
Teď nemůžu trénovat, protože na akrobatickém letadle děláme generálku. Snažím se být doma a létání minimalizovat, ta cesta do Ostravy byla prakticky jediný let za poslední tři týdny. Ještě čekáme na dodávku dílů do letadla, která se zpozdila. Kdyby bylo takové počasí, já měl letadlo a nemohl trénovat, štvalo by mě to hodně, takhle se to sešlo s obdobím opatření proti koronaviru.
Mimochodem, ve vládních opatřeních se zmiňuje, že roušku nemusí mít sám řidič v autě. Jak to mají piloti?
Když jsem vezl někoho z Ostravy, tak jsme roušky měli. Ale jinak funguje zdravý rozum. Kilometr nad zemí v letadle, které jsem si sám vyndal z hangáru, by rouška byl nesmysl. Jak říkají i oborníci, když zvlhne, stejně nefunguje, jak má.
Martin Šonka patřil mezi vzdušnými pylony k nejrychlejším.
O jaké závody kvůli současné pandemii přicházíte?
V červnu má být mistrovství republiky v akrobacii a v srpnu u nás mistrovství Evropy, nad obojím visí otazník. Domácí šampionát by snad šel posunout, s Evropou je to nejisté, bude záležet, kdy budou otevřené hranice…
Z hlediska obživy jsou pro vás asi důležitější exhibice.
Ty se ruší také jedna po druhé. Obcházel jsem aspoň besedy, i ty se zrušily. Tak se sponzory hledáme náhradní plnění, ale je to samozřejmě i pro mě složitá situace. Pořád doufám, že se něco odlétat podaří.
Jinak se exhibicemi dá uživit?
Záleží, jak moc potřebujete trénovat. Trénink je strašně drahý a není problém do něj investovat vše, co vyděláte. Já si musel najít práci, lítám pro firmu Zlín, snažím se to nějak skládat, abych byl schopný se věnovat sportu.
Po konci Red Bull Air Race jste se obával, že bez závodů budete protivný, možná přiberete. Co z toho se naplnilo?
Protivný jsem naprosto, občas se mnou není k vydržení. Když skončí kolotoč, kterým jste žili, zjistíte, že část náplně života je pryč. Snažíte se pozornost vrazit jinam, což je pro nás, co potřebujeme závodit, složité. Mám aspoň tu akrobacii, i když ta je teď také komplikovaná. Ale kondici i váhu si držím. Myslel jsem, že zvolním, ale po pár týdnech jsem zjistil, že mi to nevyhovuje. Chci být připraven, kdyby ten kolotoč zase začal.
Rýsuje se obnovení seriálu?
Existuje agentura, která se ho snaží převzít a rozjet, i když současná situace velkým projektům samozřejmě nepomáhá. Ale byla šance to rozjet v podobném formátu, jen bez Red Bullu, už měli i licenci od mezinárodní federace, že by se létalo pod hlavičkou mistrovství světa. Plán byl začít na konci letošního roku, ale samozřejmě bude záležet hlavně na financích.
