Článek
Jak vypadá oslava dvou největších soupeřek?
Popíjíme kolu. Nebo je v tom nějaký alkohol, Martino? (se smíchem se obrací na Sáblíkovou). Máme tady skvělou partu, Petr (trenér Novák – pozn. red.) nás pozval, je tu i můj manažer, naši kamarádi, moc příjemné.
Co se Sáblíkovou probíráte, když se po závodě sejdete? Bavíte se převážně o bruslení nebo třeba o vánočních dárcích?
Vánoce jsme zrovna neprobíraly, ale určitě spolu neřešíme jen sport. Nevidíme se moc často, takže si máme vždycky co říct. Jsme výborné kamarádky a myslím, že jimi zůstaneme i poté, co už nebudu jezdit. Ale to jen tak nebude! (směje se)
Porážka se Sáblíkovou na pětikilometrové trati vám oslavu nekazila?
Kdepak. Já čekala dva roky, abych mohla s Martinou zase závodit, tak si to užívám, už jsem se nemohla dočkat. Chtěla jsem s ní tady bojovat, ale byla nejlepší, tak proč bych měla být smutná?
Sáblíková vyhrála zatím všechny závody na dlouhých tratích, věříte, že je k poražení?
Určitě je. Vím, že mě Martina označovala za svůj vzor a dokonce říkala, jaký má ze mě respekt. No, teď mě poráží… Nic jí nedaruju, ale pro mě je vážně hlavní, že se zase můžu bavit bruslením, navíc s Martinou.
To bylo vidět i při pátečním slavnostním vyhlášení, kdy jste se spolu hodně nasmály…
Jo, to byl takový vtípek. Martina nahoru na stupně vyskočila a já ukazovala, jak jsem stará, že mi nahoru musí pomoct, jinak bude vyhlášení beze mě. Byla hodná, vytáhla mě nahoru. (úsměv)
