Článek
Cítila jste už v Riu olympijskou atmosféru?
Vůbec ne. Nebyla patrná nikde, ani na lidech, ani v samotném městě. Neměla jsem dojem, že by tam blížící se Hry nějak extra prožívali.
David Kostelecký si po návratu posteskl, že střelnice a podmínky na ní byly velmi špatné. Jak jste je vnímala vy?
Už to bylo o něco lepší, než když střílel David. Ale vrhačky na skeetu také ještě nebyly pořádně ukotvené, takže terče létaly doslova jak chtěly. Byly i často rozbité. Rozhodčí mi připadali, že ještě pořádně nerozuměli, co se od nich podle pravidel chce, a neuměli se popasovat se vzniklými situacemi.
Pro střelce je důležité i zázemí a také pozadí střelnice. To vám vyhovovalo?
Právě že moc ne. Střelnice je nová, hezká, ale ten prostor je na mne moc velký, není uzavřený, jako na jiných střelnicích. Měli jsme také jen dva tréninky, takže nebyla ani možnost se pořádně s prostředím porovnat. Zázemí je nedodělané, nebylo se prakticky kam schovat. Když si vezmete, že panovala sedmatřicetistupňová vedra a devadesátiprocentní vlhkost, pak ztratíte hodně sil, aniž jste vystřelil. Organizátoři slíbili, že do olympiády zázemí dodělají.
Takže i podmínky se hodně podepsaly na výsledku...
Na předchozích soutěžích jsem střílela sedmdesát terčů, v Riu šedesát. Chybělo mi víc tréninku, abych si zopakovala jednotlivá stanoviště. Navíc jsem v položce chodila jako první. Neměla jsem možnost ani se podívat, jak na to. Rozhodně se nevymlouvám, protože jsem si zkusila olympijskou střelnici a s trenérem Luborem Novotou víme, na čem zapracovat.
Najdete nějaké podobné střelnice pro přípravu v Evropě?
Už jsme nějaké vytipovali. Jedna je v Trnavě, další v Itálii, tu ale ještě zvážíme. Připravujeme si také podmínky ve Vlašimi, kde je také čistý horizont a velký prostor.
Jaké závody vás před olympiádou ještě čekají?
Doma to bude brněnský memoriál Miloslava Bednaříka a Bronislava Bechyňského, v květnu se budu připravovat v Itálii, protože v San Marinu se střílí v červnu Světový pohár a v Lonatu v červenci mistrovství Evropy.
V přípravě jste střílela dvě stě terčů denně. Pokračujete ve vysokých objemech a nebolí vás z toho už rameno?
Do olympiády zbývá nějakých devadesát dní, takže jdeme postupnými kroky. Pořád střílím hodně terčů, ale jsou to propracované rány, nepálím jen tak Pánubohu do oken. Na ladění je dost času, soustředíme se, abych udělala na zmíněných závodech dobré výsledky. Zdravotně se cítím perfektně, bolesti, nemoci nebo zranění se mi vyhýbají. Musím to zaťukat.
Stihnete v tom nabitém programu vůbec něco jiného než tréninky, přejezdy a závody?
Dělám doplňkové sporty, jako je lezení, běhání, cvičení, ale na zábavu opravdu čas není. Hodně mi vyšli vstříc na liberecké Technické univerzitě, abych se mohla věnovat jen přípravě na olympiádu.
