Článek
Vaše vítězství vypadalo jako poměrně lehké. Jak jste závod prožívala?
Vůbec to nebylo lehké, hlavně ten začátek vypadal hrůzostrašně, ale pak už se mi jelo dobře. Po třech kilometrech jsem začala Beckertové ujíždět. Uklidnila jsem se a závěr jsem si užívala. S výsledkem jsem moc spokojená.
Co bylo na tom začátku hrůzostrašného?
Tři týdny jsem nezávodila, takže jsem cítila nervozitu a také jsem se obávala, jak pětku vydrží záda. Ale moc jsem se na ten závod těšila. Rozjela jsem to hodně pomalu, rozbíhala jsem to v podstatě až v zatáčce. Na pětce to ale tolik nevadí. Beckertová mi v úvodu stačila a dokonce se dostala do vedení. Věřila jsem, že ji brzy stáhnu a půjdu před ní, to se povedlo.
Záda se v průběhu závodu neozvala?
Bohužel se ozvala už na startu, z čehož jsem byla zklamaná. Trochu mě to vylekalo a rozhodně mi to nepřidalo na klidu. Obávala jsem se, jestli záda těch pět kilometrů vůbec vydrží. Naštěstí vydržela. Samozřejmě po závodě mě bolelo všechno, včetně zad, ale nebylo to extrémní. Cítila jsem báječný pocit z vítězství.
Zatímco Beckertová po závodě vypadalo hodně naštvaná, její krajanka Claudia Pechsteinová vám přijela pogratulovat...
Říkala, že jsem zajela výborný závod. Ona také jela skvěle, skončila třetí. Claudia mi fandí a já jí také.
Časy nebyly nijak zvlášť rychlé, čím to bylo?
Jelo se na hodně těžkém ledě. Obvykle se jezdí rychleji, pod sedm minut nebo těsně nad touto hranicí.
Před finále Světového poháru, které se jede příští týden v Heerenveenu, vedete před Beckertovou o osmdesát bodů. Je rozhodnuto o vašem sedmém celkovém vítězství v řadě?
No... Stát se může všechno, nikdy dopředu neslavím. Počkám si do Heerenveenu, kde se získává o polovinu bodů navíc. Po závodu na tři kilometry uvidíme.
Pojedete sobotní závod na patnáct set metrů?
Nepojedu, rehabilitace bude určitě užitečnější. Na patnáctce už nemohu získat medaili. Pojede jen Karolína Erbanová.
