Článek
Stalo se tak před deseti lety. Na dráze v Königsee, poblíž německého Berchtesgadenu, kde rodina bydlela. „Když Anička poprvé dojela, oznámila mi: už do toho nikdy nesednu, narazila jsem si koleno. Jenže po pár dnech jí trenér řekl, že jezdí výborně, že má ke skeletonu vlohy. A už u něj zůstala," podotkla.
Jako elévka se Fernstädtová spouštěla zprvu ze sníženého nájezdu, mezi profesionálkami se ale řítí dolů mnohdy až stočtyřicítkou. Když stojí přímo u koryta, dcera se kolem ní mihne jako vystřelený šíp.
Ach ty starty, povzdechla si skeletonistka Anna Fernstädtová po sedmém místě na MS. Od šestého jí dělilo 11 setin.Video: Sport.cz
„Sama bych si na saně nesedla, ale o Annu strach nemám. Ona si to sama vybrala. Všude jinde by se vám mohlo také stát cokoli, například sportovní gymnastika, kterou dělala, je podle mě rizikovější. Obavy jsem vypustila. Nervy mám jen kvůli tomu, aby se dcera dobře umístila. Tudíž každý závod," řekla Pokorná.
Když může, podporuje dceru i při závodech Světového poháru. V právě skončené sezoně s ní byla ve Francii, Winrterbergu a v Königsee. Palce ji držela také na OH v Pchjongčchangu před dvěma lety. To ještě závodila za Německo. K české reprezentaci přešla v létě 2018. „Od chvíle, kdy jezdí za Česko, prožívám závody úplně jinak. Strašně moc. Chceme pro Česko dobýt úspěchy," uvedla Pokorná.
Za sedmé místo z Altenbergu Annu pochválila. „Jezdila skvěle, na dráze je skoro nejlepší. Ale pokaždé doplatí na starty, které má naopak nejhorší. Bolí to, bolí. Ale ona je bojovnice, dokáže je zlepšit," věří Pokorná.
