Muž, jenž se postaví Kejvalovi. Je třeba jiný pohled než z Hušákovy doby, tvrdí

Ano, vzniklo to po té schůzce. Já už několik měsíců předtím poměrně hodně zvažoval kandidaturu do výkonného výboru, případně na místopředsedu, abych kandidoval proti panu Haníkovi, proti němuž jsem se už dříve vyhranil. Ale ta schůzka pana Kejvala s naším předsedou, kterému předtím roky ani nezavolal, mě zvedla ze židle. Přistoupil jsem na kandidaturu s tím, že kdyby byl nějaký jiný kandidát s větší šancí stát se předsedou, v jeho prospěch bych ustoupil. Ale nikdo takový se neukázal, tak je to na mně.

To je z mého pohledu problém stanov, které si Český olympijský výbor překrucuje ke svému prospěchu. Je paradoxem, že národní svazy musí do funkcí nominovat stejné členy jako do pléna a vy nevíte, s jakým jménem přijdou další svazy, abyste ho mohl podpořit. Mělo by to být tak, že svazy udělají nominaci do pléna, ta se pak rozešle všem s dotazem, koho chtějí nominovat do volených funkcí. Takhle se plénum zavírá před veřejností a svazy, je diskriminující, že nejde vzít nikoho mimo plénum.

To byla jiné situace. Když před čtyřmi lety funkci obhajoval, lidé ještě doufali, že splní, co slíbil, a přijdou změny. Dneska to tak růžové není a nadešel čas, aby si to uvědomil i pan Kejval.

Už dlouho poukazuju na to, že ČOV řídí jeden člověk, který si může dovolit vše a chtěl by ovládat celý sport, což není správné. Výbor má sloužit sportovcům a svazům, ne jedné osobě. Je paradoxem, že je jediným statutárním zástupcem. V roce 2012 se pan Kejval rozhodl, že převezme roli lídra, který bude zaštiťovat sport a rozdělovat prostředky, přitom ta role patřila ministerstvu školství, dnes Národní sportovní agentuře. Takže ambice jednotlivce nejsou v souladu se svazy a sportovci, ČOV by měl hlavně zajišťovat perfektní podmínky pro jejich účast na olympijských hrách.

Určitě bych ty aktivity zredukoval. Ne všechny, ale ty, které ČOV nepřísluší. A část prostředků na marketing bych směřoval členům ČOV. Dávají se desítky milionů na kampaně, přitom význam sponzoringu je v tom, prostřednictvím partnerství pomáhat v aktivitách, ne propagovat značku ve spojení s olympijskými kruhy. To je špatně. Dal bych do stanov, ať procento z výdělku jde přímo členům ČOV. Mám i jasnou vizi, jak vrátit část výnosu z loterií zpět do sportu.

Samozřejmě, ale je třeba spojit sportovní prostředí, aby za to bojovalo a teď se i díky panu Kejvalovi vykopaly hluboké příkopy. To je nebezpečí pro sport, že nebude jednotný, proto musí nastat změna. Jsem přesvědčen, že ČOV by měl být morální autorita, institucí hájící fair play, na to chci poukázat.

To je trochu nešťastná situace, že jsem se stal obětí mocenské války a pan Kejval o mně říká, že jsem člověkem pánů Jansty a Pelty. Přitom především díky nim se stal předsedou ČOV, teď je haní a dává do souvislosti s mým jménem… Já ho kritizoval už před šesti lety, ještě před dvěma lety jsem se s panem Janstou ani neznal. Já nechci kordy a války, jsem od toho roku 2014 konzistentní a morálně přesvědčen o své pravdě, takže jsem nepotřeboval probírat svoji kandidaturu s panem Janstou.

Není. Byl jsem osm let místopředsedou svazu pozemního hokeje, jezdil jsem po světě na kongresy, komunikoval s evropskou i světovou federací. A pozemní hokej patří celosvětově k nejrozšířenějším sportům, hraje se na všech kontinentech. Takže mé zkušenosti jsou velké, jen se s nimi nechlubím. Problematiku českého sportu znám dobře, mám něco za sebou v profesionální kariéře. A že mi teprve bude čtyřicet? Filip Šuman i Jiří Kejval začínali v podobném věku… A myslím, že teď je třeba svěží vítr a jiný pohled než z Hušákovy doby.

Nemám informace z ČOV, jak se situací naloží, takže dál objíždím předsedy svazů. Ne proto, abych je přemlouval, ale aby mě poznali a udělali si obrázek. Nechci slib, že mě budou volit, ale chci jim ukázat vizi, jak ČOV vést, a to kormidlo malinko otočit. Slyším o problémech, které svazy i předsedové s ČOV mají, a cítím, že nastala správná doba ke změně jeho chování.

Přesně tak, pan Haník může být skvělý metodik, ale nechápu, jak může být se svou historií ve vedení Českého olympijského výboru.

Další kandidáti pánové Varhaník a Kumpošt jsou lidé, které mají vynikající postavení v mezinárodních federacích. Skvělý kandidát je i pan Lener, jenže ten se hned dostal do červeného rámečku, že musí legislativní rada schválit, jestli je jeho kandidatura správná. A dalším ohýbáním stanov je pozice Filipa Šumana (šéf Českého florbalu). To není nic osobního proti němu, ale plénum zasedá za týden a už teď máme zvoleného místopředsedu. Navíc ve spolku, který ho volil, by mu stačilo šestnáct hlasů, výrazně méně než v sekci olympijských sportů. To je přece diskriminační. Spousta lidí to nechce řešit, protože je to moc složité, ale fér to rozhodně není.