Článek
Odvolala jste kvůli zranění svůj start ve finále Světového poháru, v němž jste měla ještě šanci na dvanácté celkové prvenství. Znovu se ozvala záda?
Záda tentokrát důvodem nebyla, i když mě trápila od začátku sezóny. V rámci tréninku jsem skákala a ucítila bolest v koleni. Nechtěli jsme riskovat, aby se stav ještě nezhoršil. Vyšetření v Praze pak potvrdilo původní domněnku, že jde o natržený úpon v koleni.
Bylo těžké říci, že finále nepojedete?
Bylo to těžké, protože naděje na dvanácté celkové vítězství ve Světovém poháru tam byla.
Co vás teď čeká?
Vyšetření u profesora Pavla Koláře a pak mě čeká odpočinek. Těším se na dobré jídlo, třeba svíčkovou, hlavně nechci vidět rýži a těstoviny, těch mám za sezónu dost. A samozřejmě přijde na řadu rehabilitace. Jak dlouho to bude trvat, zatím lékaři neřekli. Ten úpon by měly spravit dva nebo tři týdny klidu. Zádům by měly pomoct speciální cviky. Těším se, že také vypnu hlavu a vymotám se z toho sportovního blázince, ale nevím, jak dlouho mi to vydrží.
Budete v létě opět závodit na kole?
Na letní závodnickou sezónu na kole to nevidím, i když na kole budeme v přípravě určitě jezdit. Především se potřebuji dát zdravotně do pořádku.
Takže úplně vypustíte všechny zásady, které musíte přes sezónu dodržovat?
To zase ne! Rozhodně nezačnu pít nebo chodit na diskotéky (úsměv). Trenér Novák bude mít sedmdesát, takže v tom bude asi nějaká malá oslavička. Ale budu jíst, co budu chtít, zapomenu na chvíli, kdo jsem. Změním prostředí a trochu si budu užívat normálního života.
Byla to vaše nejhorší sezóna v kariéře?
Po zdravotní stránce ano. Kdyby nebyla olympijská, asi bych ji hned na začátku při potížích se zády přerušila nebo dokonce ukončila. Ale chtěla jsem jet v Pchjongčchangu, takže jsem šla do rizika. Nakonec to vyšlo a mám olympijské stříbro, za které jsem moc vděčná.
Kolik jste toho před olympiádou natrénovala?
S tréninkem jsem skončila prakticky na konci listopadu, aby se záda dala alespoň nějak do pořádku. Začala jsem až 8. ledna, olympiáda začínala 10. února, proto říkám, že to olympijské stříbro na pět kilometrů je neuvěřitelné, i to čtvrté místo na tři kilometry.
Vy jste bojovnice, ale nervy má člověk jenom jedny...
Máte pravdu, že tahle sezóna byla psychicky hodně náročná, řekla bych dokonce hrozná, a doteď nechápu, jak se mi podařila dotáhnout do stříbrného konce. Trenér Novák a celý tým to se mnou měli těžké. Byla jsem nepříjemná, kolikrát jsem používala ostrá slova... Pak jsem se jim omlouvala. Patří jim dík za obrovskou trpělivost. Moc mi pomohli, stejně jako další lidé, rodina, bratr Milan, povzbuzovali mě i sportovci, třeba Ester Ledecká, Ondra Synek, Zdeněk Štybar, Leo König. Ta medaile není jenom moje, ale všech, kteří mě drželi.
Už nejednou jste říkala, že chcete vydržet do příští olympiády, platí to stále?
Chci splatit týmu, co mi léta dával. Pokud budu zdravá, do olympiády 2022 v Pekingu vydržím.
A pak převezmete trenérské žezlo po Petru Novákovi...
O tom, že budu trenérkou, zatím nepřemýšlím, deset jedenáct měsíců v roce jsem pryč a nevím, jestli bych chtěla jezdit i po skončení kariéry. Už teď se snažím mladým předávat svoje zkušenosti, samozřejmě po konzultaci s trenérem, abych jim neřekla něco blbě. Ráda bych pomohla vychovat svoji nástupkyni, jedna tu je (ukazuje na Nikolu Zdráhalovou).
Vaše sestra Barbora už také závodí, dokonce je ve své kategorii třetí na světě. Ta by také mohla být vaší nástupkyní, nebo dokonce i soupeřkou...
Tak soupeřkou těžko, je jí sedm let a já nebudu jezdit tak dlouho jako kamarádka Claudie Pechsteinová, která závodí po čtyřicítce. Barbora je ale zarputilá a tvrdohlavá, už ve čtyřech letech běhala kolem stolu s rukou na zádech. Teď jsem její vzor, v tomhle věku se ale ještě nedá odhadnout, co bude. Zatím ji to baví. Uvidíme... Třeba tu bude jednou druhá stejně úspěšná Sáblíková. Moc bych jí to přála, a když vydrží, tak jí budu pomáhat.
