Článek
Že bude mít pohybové nadání, to bylo jasné nejspíš odmalička. Tancovala, hrála tenis a pak taky chodila cvičit. To ale myšlenky na bikiny fitness v hlavě neměla. „Šla jsem cvičit sama pro sebe, abych si zpevnila postavu," prozradí. Když ale dostala nabídku, zda by nechtěla zkusit nějakou soutěž, neváhala. A hned z toho bylo první místo. „To už bylo v Čechách. Samozřejmě bylo super, že jsem vyhrála," zazáří jí oči při vzpomínce.
Do Čech se rozhodla odejít v sedmnácti letech kvůli studiu. A věřte, že začátky nebyly jednoduché. Bez rodiny, bez kamarádů, nebojí se přiznat, že byly večery, které probrečela a myslela, že uteče domů na Ukrajinu. Nakonec se ale zakousla do českého jazyka a prala se s osudem, až si našla nové kamarády, naučila se jazyk a najednou se mohla posouvat dál. Ve škole i sportu jménem bikiny fitness.
„Když něco dělám, chci být úspěšná a to ve všem," naznačuje, proč se kromě sportu věnuje i studiu. „Nejsem si jistá, že ze mě bude velký sportovec," prohlásí a myslí to vážně.
Fitko? Lepší než diskotéka
Na druhou stranu sportovní úspěchy neberou konce, sošky za první místa nebo medailová umístění přibývají. Koho by to netěšilo. „Když jsem byla poprvé na scéně, tak to byl adrenalin. I na škole, když jsem musela povídat něco před lidmi, byla to pro mě velká zkouška. Teď jsem stála před ještě větší veřejností. Bylo to složité, ale aspoň jim nemusím nic povídat," směje se tomu, jakou má sport proti škole výhodu.
Na pódiu už jenom promění v úspěch dřinu, kterou zvládá v přípravném období. V posilovně tráví spoustu času, je to, jak sama říká, její druhý český domov. Když už sama přímo necvičí, dělá za barem a tak je ve fitku sedm dní v týdnu. „Já tam prostě musím," tvrdí a září přitom jako sluníčko, že jí to prostě musíte uvěřit. „Chodím tam, i když jsem nemocná, nebo se necítím dobře. Jdu si zacvičit a vím, že se můj stav zlepší," přesvědčuje.
Co když se ale přijde den, kdy se mladé dámě opravdu nechce. Spousta vrstevnic si zajde na diskotéku, dá si drink a užívá si života. „Diskotéky? To mě nebere, pro mě je lepší jít do fitka a dát tam do toho všechnu sílu. Pak jdu odpočívat. A když koktejl, tak si dám ten proteinový," překvapí.
A pak se na soutěžích dočká odměny. Sbírá první místa ve své kategorii i absolutní prvenství. Sem tam skončí druhá. To se stane spíš na soutěžích v Evropě či Americe. „Nikdy se mi ani nezdálo, že v Americe vyhraji. V Las Vegas to bylo super," říká nadšeně a je znát, jak se jí za mořem líbilo. Takový byt na Floridě, to by si nechala líbit.
Kdo by teď čekal, že za vítězství bude inkasovat tučné šeky, kde se to nulami za první číslovkou bude jen hemžit, je na omylu. „Dostaneme sošku a tím to končí," pokrčí rameny. Tedy pokud by zrovna nevyhrála soutěž, kde se uděluje profi karta. To by znamenalo vstup do jiného světa, se vším všudy. Jenže tahle pozornost jí zatím uniká. „Můj cíl to ale není," vypálí nejdříve. Za chvíli si ale tímhle výrokem už tak jistá není.
Sponzorem jsou rodiče
Ví, že by se jí život změnil od základů. Tam už to není o tom, vybrat si soutěž a na tu jet. Sportovci s kartou pravidelný řád a kalendář soutěží, kde by při dosaženém úspěchu vydělala i finanční odměnu. Sponzory totiž mladá bikiny fitness závodnice nemá. Naštěstí tuhle roli suplují rodiče, kteří by jí snesli modré z nebe. „Samozřejmě bych i na těch největších soutěžích chtěla být první. Druhé místo není dobré. Třeba tu kartu jednou získám a vezmu si jí. A pak už budu jen cvičit a cvičit," vyhlašuje a pusu už má zase roztaženou do úsměvu.
Teď si ale všechno organizuje a dělá sama. Připravuje si jídlo, kde nejsou takřka žádné sacharidy. Zeleninu střídá ryba nebo kuře, ráno dojde na ovesné vločky nebo pohanku. A tak pořád dokola. I tohle je drill, který je třeba podstoupit na cestě při dobývání Evropy. „Člověk pak má zvláštní chutě, třeba na rohlík, smažené brambory, nebo třeba zelené jablko. Když na to přijde a můžu si dopřát, dám si zmrzlinu nebo čokoládu. Ale moc toho nesmím," nabízí pohled za kulisy svého sportu.
I její rodiče zírali, když přijeli na dceru podívat. Po soutěži zašli na burger a jak to dopadlo? „Dvakrát jsem si kousla a už jsem měla dost," překvapí. Obyčejný jedlík by se po jídelní pauze vrhl na pochoutku jako na kořist, ona ji však sotva ochutnala.
Na druhou stranu se pak nemusí bát přijít s plnou parádou na pódium a ukázat tělo i nacvičené pózy fanouškům i rozhodčím. „Rozhodčí neberou nijak zvláštně, když tam jste v bikinách. A chlapi? Ti koukají jen na sebe, protože to jsou také kulturisti. Záleží jim na tom, jak vypadají oni, takže to není tak, že by tam koukali na mladou holku," usměje se mladá sportovkyně. Se svojí postavou je spokojená a nic víc ji nemusí zajímat. „Pro sebevědomí to samozřejmě člověku pomáhá. Cítím se hlavně sama dobře," hlásí s tím, že když rodiče poznali, jak tvrdá řehole je soutěž v bikini fitness, jsou na dceru pořádně hrdí. „Když nemá člověk cukr, tak mu občas chybí síla. Takže bývám i nervózní a je lepší na mě někdy nemluvit," směje se už zase.
Samotná soutěž má několik kol. Začíná se semifinále. Nejlepší šestka si rozdá o vítězství a nejlepší v jednotlivých kategoriích si to pak rozdají o absolutní prvenství. „Na soutěžích se tváříme, že jsme kamarádky, ale spíš každý kouká, kdo má jakou formu a jak kdo vypadá. Hledají se slabiny, co má holka, co jde na pódium se mnou," líčí sympatická Alexandra, jak to ve světě bikiny fitness chodí.
Trénuje se i chůze v podpatcích
Kromě posilovny a omezování ve stravovacím režimu musí závodnice v bikinách trénovat i doma. Je třeba vypilovat třeba chůzi v botách s podpatky. „Po fitku v nich nechodím, spíš jen doma. I po Praze to není zrovna ono. Kočičí hlavy nejsou nic moc," usměje se. „Na pódiu už nemůžu na podpatky myslet, to bych určitě zakopla," dodává.
Před rozhodčí nakročí v plavkách. Musí být připravená na to, že se váha bude před soutěží měnit. „Byla jsem tlustší," říká bez okolků mladá sportovkyně. Kdo vidí její ideální postavu, přijde mu slovo tlustší z jejich úst tak nějak nepatřičné...
A když vidíte drobné plavky a bikiny, dojde vám, že na rozdíl od fotbalistů a hokejistů, není na tomhle dresu prostor, jak zviditelnit případné sponzory. „U nás nejsou vidět," pokrčí rameny. „Ale kdyby se nějaký našel, ať klidně zavolá. Může se přihlásit, třeba nějaký s potravinovými doplňky," rozesměje se.
Ono se to nezdá, ale tenhle sport dokáže vlézt do peněz. Něco stojí jídlo, tréninky, plavky, boty. Když se vydáte do zahraničí, připočtěte si k tomu letenky a ubytování. Do ciziny jezdí na soutěže sama. „Trenérovi posílám jen fotky, pak se vše na dálku hodnotí a dostávám rady, co mám zlepšit," popisuje, jak vypadá koučování ze světadílu na světadíl.
Sama přiznává, že jednou by se sama chtěla trenérkou stát. „To si ale musím udělat kurz. A taky dodělat školy," má jasno. Na vysoké škole studuje třetí ročník a přednost nyní dostalo závodění. „Ale pak musím dostudovat," prohlašuje rezolutně. V čem ale nemá jasno, je otázka toho, kde bude žít. Zda zůstane v Čechách, nebo se vrátí na Ukrajinu. „O všem jsem přemýšlela a vím, jak je důležité mít rodinu vedle sebe," dodává. To ale nyní řešit ještě nemusí, má celý život před sebou a v nejbližší době i dvě soutěže. V Madridu a také v Polsku. „A pak konečně budu chvíli odpočívat," zasní se závodnice.
