Měl velké bolesti a učil se znovu chodit. Pardubickou bych chtěl ale ještě zkusit, říká Váňa

Všichni čtyři na tom nejsou špatně. Nejlepší je Theophilos, nejzkušenější zase Zarif. Mazhilis se dobře proběhl v posledních kvalifikacích a teď je na tom ještě líp. Pokud bude tvrdý podklad, může na tom být dobře taky Ange Guardian. Bohužel nepoběží předloňský vítěz No Time To Lose, kterému se obnovilo zranění z minulého roku. Je to pro nás zklamání.

Každopádně to může být docela zajímavé, protože jsou v poli i koně, kteří nejsou moc ovladatelní, takže doufám, že tam nenadělají velkou paseku. Na startu bude poměrně dost koní. Myslel jsem, že jich bude maximálně sedmnáct. Bude to náročné pro jezdce i koně, protože čím početnější pole, tím může přijít víc karambolů a nepředpokládaných situací.

I podle sázkových kurzů by měl být největší favorit. V září při poslední kvalifikaci ale neuspěl, i když ji chtěl vyhrát.

Každý rekord jednou někdo ohrozí. Pojďme na to (úsměv). Honza je ve věku, kdy já jsem pomalu neuměl jezdit ani na koni, takže má času dost. Já mu to přeju. Jsme spolu v kontaktu skoro pořád, protože k nám jezdí i trénovat a jezdí mi hodně koní v Itálii. V republice patří mezi tři nejlepší žokeje.

Je to kanón, psychicky se srovnal se všemi svými průsery. Vzpomínám si, že před lety spadl skoro z každého koně. V dnešní době je tak nad věcí, že mu koně nechybují. Samozřejmě ve Francii a Anglii dostal dost dobrou školu do života a může tady kralovat.

Zahraniční koně to budou mít těžké, protože jsou zvyklí skákat přes pevné překážky a už je risk sem brát takové kanóny, jako tady byly dřív. Protože pokud skočí třicet skoků jako Taxis, je problém to vydržet.

Běhají tady skoro celou svoji kariéru. Když Železník nebo Tiumen viděli něco bílého, tak věděli, že mají zvednout nohy. Když jdou koně na Taxis, vědí, že mají hodně skočit. Ví, co mají dělat. Ti zahraniční jezdci to mají trochu složitější tím, že i když mají dobré koně, tak přeci jen dávají do skoků hroznou sílu a ta pak v závěru třeba chybí. Ale není to vždycky pravda, takový zkušený krosař z Francie může být hodně nebezpečný.

Samozřejmě není to jako dřív (úsměv). Ale když mi zdraví dovolilo, dával jsem se fyzicky dohromady. Ještě před měsícem a půl jsem se učil chodit. Když si v dnešní době sednu na koně a nic mě nebolí, tak jsem šťastný člověk. Mám za sebou totální endoprotézu pravého kyčelního kloubu, levý jsem měl čtrnáct let funkční, ale už se mi místy málem propadl až do břicha. Nedalo se s tím jezdit, měl jsem hrozný bolesti. Nemohl jsem se vůbec pohybovat.

Snad jsem to všechno přepral, na kole můžu jezdit bez problémů, na koni taky. Naučím se běhat, a nakonec půjdu hrát 29. října fotbal proti parkurákům. (úsměv)

Kariéru ještě ukončovat nebudu. Uvidím, jestli se v zimě dostanu někam do tepla, po návratu na tom bývám fyzicky pár měsíců líp. Kdyby se mi podařilo dát fyzicky dohromady, tak z toho strach nemám. Chtěl bych to ještě zkusit, ale bez záruky. Je pořád těžší se připravit.

Štvou mě dnešní žokejové. V Pardubicích se dá jezdit s daleko lepší hlavou. Za poslední roky se Pardubická hodně zrychlila, ale je to bez rozumu. Se...e mě to. Každý se snaží jet, co to jde. Nějaké taktizování jde stranou.

Když jsem kdysi jako nejlíp trénovaný sportovec v okrese Bruntál odjezdil pět dostihů, tak jsem pak v Pardubicích nebyl schopný od pasu zvednout ruce, abych si pustil kohoutek a opláchl si pusu. Dneska ti kluci odjedou osm dostihů a jsou vysmátí.