Článek
Kajakář Josef Dostál získal na mistrovství světa v rychlostní kanoistice v Miláně stříbrnou medaili na kilometrové trati. Obhájce titulu prohrál jen s Dánem Reném Holtenem Poulsenem.
Stříbrný kajakář Josef Dostál.
Kajakář Josef Dostál.
Kajakář Josef Dostál se stříbrnou medailí ze závodu na tisíc metrů a maskotem mistrovství světa v Itálii.
Jaká byla před startem finále závodu kajakářů na tisíc metrů strategie?
Jet rovnoměrně naplno. Když jsem viděl průjezd na čtvrt kilometru, jednalo se o můj ideální závod. Na Dána Poulsena jsem neměl, byl lepší. Je to matador, o pět let starší a zkušenější. Jsem rád, že jsem předjel ve finiši Portugalce Pimentu a bral stříbro.
Kolik metrů byste potřeboval k útoku na zlato?
Třetí a čtvrtou dvěstěpadesátku jsem jel stejně rychle. Akorát ostatní tuhli, protože přepálili tempo na začátku. Kdyby se jelo o pár metrů víc, závod by se vyvíjel jinak. Nemá cenu spekulovat.
Věděl jste hned po projetí cílem, že máte medaili?
Ne. Poslední dvě bójky jsem neviděl. Jenom jsem tušil, že jsem mezi čtyřma. Na závěrečné stovce jsem se otáčel a modlil, aby mě někdo nepřefinišoval. Jel jsem naplno. Posledních padesát metrů jsem měl tmu. Neviděl jsem nic. Koukal jsem před sebe a jen matně viděl bójky. Myslel jsem, že mám bronz. Stříbro je super.
Byl jste před startem stříbrného závodu nervózní?
Občas se mi to stane. Tentokrát jsem nemohl usnout večer před závodem. Obvykle lehnu a spím do dvou minut. Ale v pátek nervy pracovaly, hodinu jsem nemohl zabrat. A ráno před snídaní jsem byl pořád nervózní. Až přišel kolega Tomáš Janda a zapředli jsme intelektuální rozhovory na úrovni šestiletých dětí. Dostal jsem se do pohody.
Podobné pocity se dostavují pravidelně? Jste velký nervák?
Jen přiměřeně, když jde o důležité věci, to je tak jednou, dvakrát za rok. Zase takový nervák asi nebudu.
Takže druhá porce nervozity se dostaví před nedělním finále čtyřkajaku?
To je něco jiného. Po boku kluků jsem sebevědomý. Když sedneme do lodi a krásně nám to jede, tak se musím soustředit, jen abych pádloval stejně. Když mám vrcholnou formu, není problém to zvládnout.
Máte stříbrnou medaili, obhájit zlato z loňského mistrovství světa v Moskvě se nepodařilo. Jaké je hodnocení z tohoto pohledu?
Stříbro je fantastické. Jsem ohromně rád za medaili. Minulý rok jsem titul bral s obrovským nadšením. Letos jsem šel do závodu v jiné roli. Některé starty v průběhu jara se mi nepodařily. Byl jsem desátý na ME, nevyšel mi svěťák v Duisburgu ani Evropské hry v Baku. Proto jsem vstupoval do finále mistrovství světa s pokorou a respektem. Chtěl jsem si jet svoje a nakonec to stačilo na druhé místo. Rozhodně nejsem zklamaný.
Tížila vás role obhájce zlaté medaile?
Já svůj start ve finále nebral jako obhajobu, protože jsem fakt některé závody nejel dobře. Považoval jsem se za outsidera. Byli tam jiní kluci, kteří si věřili na medaili. Bral jsem jako čest, že se mohu postavit na start vedle legend kanoistiky. To mi pokaždé dodává adrenalin, který mě pak žene dopředu.
Za rok na olympijských hrách v Riu už se ale roli favorita nevyhnete.
Když vezmu účast v Brazílii z tohoto pohledu, bude to těžké. Ale neobávám se, že bych zase příští rok na jaře nedokázal pokazit nějaký start. Takže na hrách budu opět s pocitem outsidera, jenž se musí probojovat do špičky.
V neděli nastoupíe ve čtyřkajaku k dalšímu finále. Bude váš zisk stříbra pro parťáky z týmu motivací dosáhnout ještě lepšího výsledku?
Snad kluky nakopne, že mají v lodi někoho, kdo dokáže jet tak rychle (směje se). A taky je snad trochu bude štvát, že já už mám stříbrnou medaili, a tak pojedeme v neděli tak rychle, abychom můj výsledek překonali.
Už máte jasno, kam další medaili umístíte?
No... Mám je různě po bytě. Říkal jsem si, že je fajn, kolik jich mám. A pak jsem při loňském stěhování objevil krabičku, kde bylo asi dalších deset ze světových soutěží, tak jsem se trošku zastyděl. Měl bych si je vystavovat více. Ale pro mě mají medaile malou hodnotu. Jde spíše o ty zážitky, kdy prostě každý závod, který jsem jel dobře, tak mám v hlavě od startu až do finiše.
