Článek
„Pořád jsem tak trochu v šoku. Do Mariboru jsem přijela jako týmová trojka za Nikolou Mazurovou a Adélou Sýkorovou, nyní Bruns. Můj úkol byl zastřílet tak, abych závod nepokazila družstvu a pomohla k co nejlepšímu výsledku. O finále, nebo dokonce účastnickém místě pro olympiádu jsem vůbec nepřemýšlela. Měla jsem radost, že jsme získaly po základním závodě bronzové medaile," přiznala Lucie Švecová.
Základní závod byl kvůli technickým problémům posunut na polední čas, kdy bylo největší vedro. „Když jsme skončily, měla jsem toho plné zuby. Jediným přáním bylo, abych neudělala ostudu. Vždyť finále velkého závodu jsem nestřílela deset let. Nakonec poslední rána rozhodla, že jsem skončila sedmá. Vůbec jsem netušila, že mám účastnické místo pro Rio. Byla jsem ráda, že dýchám. Náš vedoucí výpravy Vladislav Šaňák tušil, že by to tak mohlo být, ale neřešili jsme to. Potvrdil nám ho až delegát Světové střelecké federace, který mi přišel gratulovat," vrátila se k okamžikům po velkém úspěchu.
Ještě ji čeká jeden závod
Před sebou mají české střelkyně ještě závod v malorážce 40 ran vleže. Švecová má tak říkajíc přeplněno, ale na palebnou čáru prý nepůjde s ulehčením, že už nemusí, ale jen může... „Kdepak, máme tu družstvo, budu makat naplno, abychom skončily co nejlépe. Nepůjde sice o olympijskou disciplínu, ale pořád to jsou medaile z Evropy," zdůraznila.
Úterní finále řadí ke svým velkým úspěchům. „Mám individuální stříbro z mistrovství Evropy a několik medailí z týmových soutěží. Zatím jsem nepřemýšlela, co je nejvíc, ale ono to ani nijak seřadit nejde. Každý závod je jiný, v jiných podmínkách. Vážím si každého úspěchu a tohle finále beru jako velký úspěch," přiznala.
O olympiádě v Riu prý nepřemýšlí. „Zatím to neřeším. Měli jsme s manželem jiné plány, uvidíme, co čas přinese... Já spíš počítám, že pojede někdo jiný, protože místo jsem vystřílela pro Česko a jsou tu děvčata, která mají dlouhodobě lepší výsledky," přiznala.
Těší se na dceru Gabrielu
Myšlenky Lucii Švecové utíkají domů, k patnáctiměsíční dceři Gabriele. „Hlídá ji manžel Radomír, který si vzal otcovskou dovolenou, jinak pracuje jako konstruktér. Žijeme v Ostravě, kde i trénuji pod vedením otce kolegyně Nikoly Mazurové, i když střílím za plzeňskou Duklu. Manželovi teď pomáhají i moji rodiče. Vím, že je dcera v dobrých rukou, ale je mi smutno a těším se domů," říkala s trochou smutku v hlase maminka Lucie.
Nestřílela pouze rok a skloubit mateřství s tréninkem jí problém nedělá. „Časově to je v pohodě, ale psychicky to snáším hůř, než dcera. Chybí mi ty chvilky s ní, i když vím, že má skvělou péči. Na druhou stranu pro mne je střílení tak trochu odpočinek. Musím v hlavě přepnout na něco úplně jiného, než o čem přemýšlím a na co se soustředím doma. Vlastně se mateřství a střílení dobře doplňují," rozloučila se Lucie Švecová.
