Lezec Ondra se bál, že mu ujel vlak. Teď zaútočí na triumf v SP

Byla to pro mě velká výzva, protože v uplynulých letech se bouldering výrazně změnil. Hodně se v cestách skáče, je to náročné na koordinaci. Měl jsem strach, aby mi s ohledem na to, že jsem v posledních letech lezl spíš na skalách, neujel trochu vlak. Bylo příjemné zjistit, že jsem ten vlak dohnal a sezona je možná ještě úspěšnější, než jsem předpokládal.

Dlouhodobou přípravu na olympiádu jsem odstartoval letos v zimě a boulderingu věnuji významnou pozornost. Odhaduji, že největší boj budu muset v Japonsku svést právě se specialisty na bouldering, kteří jsou talentovanější v lezení na rychlost než specialisté v lezení na obtížnost. Vnímám to tak, že bouldering by v Tokiu mohl být klíčovou disciplínou, která rozhodne.

Minimálně na loňském MS mi to nevyhovovalo, protože jsem na to nebyl adaptovaný. Letos jsem udělal velký pokrok, i když cítím, že na boulderech postavených ve starém stylu bych měl výhodu. Na trénink starého stylu navíc stačila malá boulderová stěna s pár chyty, na tenhle parkurový je třeba objíždět velké stěny a lézt na těch nejlepších cestách.

Mám velkou výhodu, že v Brně vyrostlo lezecké centrum Hangár. To je pro mě obrovská pomoc. Je tam velká boulderovka, kde je možné postavit právě moderní cesty. A mám štěstí, že přímo v Brně bydlí několik profesionálních stavěčů. Navíc jsem přizval Rustama Gelmanova nebo Tomka Oleksyho, kteří patří ke světové elitě, aby mi postavili takové cesty, které budou na Světovém poháru.

Připravuji se poměrně intenzivně, i když jsem se zatím nezúčastnil žádného Světového poháru. Dělám pokroky, ale musím přiznat, že někteří boulderisté lezou cestu rychleji. Nemluvě o rychlostních specialistech. Jsem ale realista a vím, že ani na olympiádě nebudu nejrychlejší. Chci ale povyskočit z podprůměru do průměru.

V tréninku jsem dohmátl za 7,70 s, světový rekord je 5,48. Můžu se ale spíš porovnávat s časy rychlostních nespecialistů, třeba boulderista Tomoa Narasaki běžel minulý víkend za 6,28.

Na olympiádě bude určitě nezbytné běžet pod sedm sekund.

Já tuhle disciplínu skutečně odlišuju. Spoustu věcí, které jsem se při lezení naučil, musím při rychlostním lezení zapomenout. Nejde o efektivitu provedení, je třeba lézt úplně jinak.

Cesty jsou stále stejné. Mají stejné chyty, stejný sklon i stejnou výšku. Jediné, co se může mírně lišit, je samotná struktura stěny - někdy je hladší, jindy hrubší a dá se lépe využít na třetí. Někdo na tření neleze vůbec a je mu to jedno, my zvyklí na jinou techniku ale tenhle typ opory nohy používáme a struktura stěny pak může hrát svou roli. Závodní stěny ale bývají zpravidla hrubší.

Do samotného olympijského závodu postoupí první dvacítka kombinačního rankingu, do kterého se započítávají dva nejlepší výsledky z každé disciplíny. Takže se musím zúčastnit minimálně dvou závodů. Na začátku července budu určitě závodit ve švýcarském Villars. Šance přímé kvalifikace bude ze srpnového kombinačního MS v Japonsku. Další možností by pak byl olympijský nominační závod ve Francii na přelomu listopadu a prosince.

V obtížnosti jsou skvělí lezci, ale daleko víc zaostávají v boulderingu i v rychlosti. Snad jen Rakušan Jakob Schubert je podobný obojživelník jako já, leze dobře bouldery a není na tom špatně ani v rychlosti. Rychlostní lezec myslím nebude mít šanci celkově vyhrát, ale klidně by mohl být třeba třetí. Je to dáno součinem. Pokud vyhraje jednu disciplínu a ostatní nebudou mít vyrovnané výsledky, tak ta jednička bude hrát v konečné kalkulaci velkou roli.

Napadlo mě, že je to v duchu přísloví „Zasaď strom..."

Dům už by byl, plození ještě chvíli počká. (smích)