Lezec Ondra bojoval o OH i přes nemoc. Do závodu jsem se ani nechtěl pouštět, přiznal

"Určitě velká spokojenost. Nejenom s druhým místem v tomto závodě, ale také se stavem, v jakém jsem tohoto výsledku dokázal dosáhnout," uvedl v tiskové zprávě. Ráno mu vůbec nebylo dobře. "Asi po tom obrovském fyzickém a psychickém vyčerpání imunita byla oslabená, něco mě podlomilo. Ráno jsem opravdu nevěřil, že bych mohl do závodu nastoupit. Kdybych si byl stoprocentně jistý, že budu kvalifikován i s osmým místem, tak bych se do závodu ani nepouštěl, protože mi bylo opravdu špatně," prozradil.

V osmičlenném finále bylo ve hře šest míst, takže při účasti dvou japonských lezců měli mít všichni další účastníci včetně Ondry jistotu startu v Tokiu. Hostitelská země totiž obsadila své kvóty už na mistrovství světa. Japonci ale proti výkladu mezinárodní federace podali stížnost ke sportovní arbitráži.

Ondra se sice už po kvalifikaci radoval z postupu, ale drobné pochyby měl. "V tomhle olympijském nominačním chaosu si člověk nemůže být jistý opravdu vůbec ničím. Nakonec jsem se v tomhle stavu rozhodl závodit, hlavně abych nebyl osmý, což jsem nakonec splnil," řekl.

Kvůli nemoci ale prakticky vynechal disciplínu rychlost. Nastoupil jen do prvního kola, aby zapsal výsledek. "Skončil jsem sice osmý, ale ušetřil jsem nějaké síly," poznamenal.

V dalších disciplínách se mu dařilo lépe. V boulderingu skončil třetí a lezení na obtížnost vyhrál. "Bouldering šel celkem dobře. Obtížnost je zrovna disciplína, která není úplně dobrá, když je člověk na umření. Naštěstí jsem vydoloval poslední zbytky sil a spadl (až) v posledním kroku do topu a stačilo to na první místo v obtížnosti a celkově druhé," pochvaloval si.

Na závod do Toulouse musel odjet, protože se kvůli technické chybě nekvalifikoval z mistrovství světa. Po úspěchu ve Francii se mu ulevilo. "Spadl mi obrovský kámen ze srdce. Obrovská spokojenost a těším se na další trénink. Ale teď si dám dva týdny odpočinku," plánoval brněnský rodák.