Článek
Do hotelu Palmer House vkráčel monumentální černoch v tričku s nápisem Holyfield Warrior a kožené bundě. Vychutnal si dlouhý potlesk a spustil: „Hlavně musíte mít box v srdci, hoši. Jinak to nejde. Když si myslíte, že někoho zmlátíte, tak skončíte špatně,“ poučoval nabitý sál.
„Já ze začátku prohrával, nevěděl jsem, co dělám blbě. Ale máma mě srovnala. Říkala mi: Chceš dopadnout jako tvoji kámoši? Rozmysli si, co chceš v životě dělat, pořádně se připrav a buď nejlepší,“ připomněl Holyfield masívní vliv své matky na počátek jeho kariéry.
Dvacet minut pak pětačtyřicetiletý Američan odpovídal boxerům na všemožné otázky. „Jaká byla moje první profismlouva? Milión dolarů.“ Nevyhnul se ani dotazu na nedávnou moskevskou porážku se Sultanem Ibragimovem o mistrovský pás WBO, který položil jeden z ruských funkcionářů. „Vidím, odkud jsi, chlape, ale nevím, co chceš slyšet. Že byl Sultan lepší? Nebyl špatný, ale já chci odvetu,“ hřímal.
Když se Holyfield odhodlal k odchodu od řečnického pultu, začali boxeři šílet. Každý chtěl mít fotku s „Bojovníkem“. A dělali pro to všechno možné. Kazach praštil Srba, fotoaparáty cvakaly o sto šest, ale když s legendou začali cloumat borci v teplákových soupravách, to už se Holyfield trochu naštval. Nakonec do sálu vtrhla ochranka i policie a celou sešlost rozpustila. Zavřely se dveře a Holyfield byl fuč. Boxeři zkoumavě prohlíželi foťáky, zda se jim podařilo alespoň trochu obstojně něco vyfotit. Slyšeli posvátná slova, teď už se o sebe musejí postarat sami.
